21 C 195/2021 — Okresní soud v Litoměřicích

Manželka se návrhem došlým k soudu dne [datum] domáhala rozvodu manželství. Návrh odůvodnila tím, že manželství účastníků již delší dobu nefunguje. Důvod rozpadu vztahu spatřovala v manželově žárlivosti a nadměrné konzumaci alkoholu. Manžel s rozvodem manželství nesouhlasil. Svůj postoj odůvodnil tím, že je toho názoru, že manželství by neměla končit rozvodem, nadto mu jeho matka rozvod zakázala pod pohrůžkou vydědění. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, neboť manžel je ukrajinské státní příslušnosti, proto se soud nejprve zabýval otázkou pravomoci českých soudů a otázkou rozhodného práva. Pravomoc českého soudu je dána podle čl. 30 odst. 4 Smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech č. 123/2002 Sb. m. s., když manželé mají bydliště na území České republiky a rozhodným právem je podle čl. 30 odst. 2 téže smlouvy právo české. Dokazováním, které soud provedl při jednání, jakož i ze shodných tvrzení účastníků, soud zjistil tyto skutečnosti: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Městským úřadem v Litoměřicích a je zapsáno v knize manželství tohoto úřadu ve svazku [anonymizováno], ročníku [rok], straně [anonymizováno], pod pořadovým [číslo]. Z manželství se nenarodilo žádné dítě. U obou účastníků se jedná o manželství druhé. Manželka je státním občanem České republiky a manžel je státním občanem [země], přičemž manžel má na území ČR povolen trvalý pobyt. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa manželky a manžela]. Manželství účastníků zpočátku plnilo svou společenskou funkci, avšak postupem času si manželé přestali rozumět a vzájemně se odcizili, v důsledku čehož došlo k ukončení jejich společného soužití v [anonymizováno] [rok], od té doby mají pouze přátelský vztah. Manželka jako jednu z příčin rozvratu manželství shledala manželovu touhu po svobodě. Přestože manželka vyloučila obnovu manželského soužití, manžel trval na tom, že se rozvést nechce a to z důvodu, že mu to jeho matka zakázala. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 o. z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že účastníci spolu delší dobu nežijí a jejich manželství již neplní všechny své funkce. Hlavním účelem manželství je kromě založení rodiny a řádné výchovy dětí vzájemná podpora a pomoc. Za situace, kdy jeden z manželů již nemá zájem ve vztahu pokračovat, je zřejmé, že manželství již nemůže plnit funkci vzájemné podpory a pomoci. Nadto nelze nikoho nutit, aby v manželském svazku proti své vůli setrvával. [obec] rozvratu manželství byla soudem zjištěna v důsledku vzájemného odcizení. Soud má zároveň za prokázané, že manželské soužití účastníků je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že již nelze očekávat jeho obnovení. Jelikož soud neshledal žádné zákonné překážky, které by takovému rozhodnutí bránily, soud manželství účastníků rozvedl. Důvodem není ani tvrzení manžela, že by byl v případě rozvodu vyděděn. Navíc z oddacího listu vyplývá, že již minimálně jednou rozveden je. Výrok o nákladech řízení vychází z § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ z. ř. s.“), dle kterého bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Přitom v dané věci soud neshledal okolnosti odůvodňující přiznání náhrady nákladů řízení některému z manželů.