21 C 304/2020-28 — Okresní soud v Litoměřicích

Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] podle níž žalovaný žalobkyni nezaplatil pojistné za dobu od 29. 5. 2019 do 6. 9. 2019. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dne 29. 5. 2015 uzavřela žalobkyně, jako pojistitel, a žalovaný, jako pojistník, pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla [značka automobilu] (RZ [registrační značka]), s počátkem pojištění ode dne 29. 5. 2015, na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal žalobkyni platit roční pojistné ve výši 2 515 Kč, s účinností od počátku pojištění, kdy bylo splatné pojistné za první pojistné období. Žalobkyně v řízení tvrdila, že pojistná smlouva trvala po celou rozhodnou dobu a že jí žalovaný - na jejím základě – doposud dluží na pojistném za dobu od 29. 5. 2019 do 6. 9. 2019 částku ve výši 1 442 Kč. Naopak, z listinných důkazů (bilance předpisů a plateb, upomínka (s upozorněním na zánik pojištění), doručenka) soud zjistil, že na předpisu pojistného bylo žalovanému předepsáno celkem 11 175 Kč za pojistné v období 29. 5. 2015 až 17. 9. 2019 a 1 160 Kč za„ náklady za vymáhání“. Žalovaný uhradil ke dni 5. 6. 2018 celkem částku 10 893 Kč. Na pojistném tedy dluží 282 Kč. Částka 1 160 Kč jsou náklady za vymáhání a skládá se z 2x 120 Kč, 2x 160 Kč a 2x 300 Kč nejedná se tedy o pojistné. Po právní stránce soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil jako pojistnou smlouvu podle ustanovení § 2758 zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen NOZ) a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Žalobou uplatněný nárok je nárokem na zaplacení pojistného podle § 2782 odst. 1 NOZ a žádaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 NOZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení; jež žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti běžného pojistného. V části, ve které soud neshledal žalobu důvodnou (1 160 Kč s příslušenstvím) z dokazování vyplynulo, že se nejedná o pojistné, ale o poplatky za vymáhání, které žalobkyně nepožadovala jako samostatné nároky, nebo příslušenství. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že obecně lze přiznat náklady na upomínku coby příslušenství pohledávky v případě, že odpovídají faktickým nákladům (poštovnému) a nejsou nepřiměřené ve formě sankce jako zde (částky nad 80 Kč – nepodložené, proč jedna upomínka je dle sazebníku za 80 Kč, další už ale 120 Kč, 160 Kč, 300 Kč). Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do dlužného pojistného a do zbytku žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že nepřiznal náklady řízení, když žalobkyně byla ve větším poměru neúspěšná a žalovaný žádné náklady neměl. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.