8 C 174/2020-43 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] podle níž žalovaný žalobkyni nezaplatil pojistné za dobu od 14. 12. 2018 do 3. 4. 2019, přičemž dlužné pojistné činí 2 574 Kč a částka 200 Kč za odeslání upomínky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil ani k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, ačkoli byl poučen, že v opačném případě bude soud předpokládat, že s takovým postupem souhlasí. Proto soud se souhlasem žalobkyně věc rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě předložených listinných důkazů. 3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že dne 13. 12. 2018 uzavřela žalobkyně, jako pojistitel, a žalovaný, jako pojistník, pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo povinné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla [značka automobilu] [anonymizováno] (RZ [registrační značka]), s počátkem pojištění ode dne 13. 12. 2018, na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal žalobkyni platit čtvrtletní pojistné ve výši 2 106 Kč, s účinností od počátku pojištění, kdy bylo splatné pojistné za první pojistné období. Žalobkyně v řízení tvrdila, že pojistná smlouva trvala po celou rozhodnou dobu a že jí žalovaný - na jejím základě – doposud dluží na pojistném za dobu od 14. 12. 2018 do 3. 4. 2019 částku ve výši 2 574 Kč; v řízení přitom nevyšlo najevo nic, co by její tvrzení vyvrátilo anebo jen zpochybnilo, naopak, tato jsou v souladu s výsledky provedeného dokazování. Z ostatních listinných důkazů (upomínka (s upozorněním na zánik pojištění), doručenka) soud neučinil žádná další (odlišná) relevantní skutková zjištění. 4. Soud posoudil daný spor podle občanského zákoníku, z.č. 89/2012 Sb., dále jen o.z., jako pojistnou smlouvu podle ustanovení § 2758 o.z. a zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Žalobou uplatněný nárok je nárokem na zaplacení pojistného podle § 2782 odst. 1 o.z. a žádaný úrok z prodlení odpovídá § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení; jež žalobkyni náleží ode dne následujícího po splatnosti běžného pojistného. Částku 200 Kč pak soud posoudil dle § 513 o.z. jako příslušenství pohledávky. 5. Z uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 774 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 7. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.