ECLI: ECLI:CZ:OSLT:2023:10.C.571.2022.1 Datum: 2023-06-14 Předmět: školní poplatky Ustanovení: ["§ 59 z. č. 111/1998 Sb.", "§ 50 z. č. null/null Sb.", "§ 69a z. č. null/null Sb.", "§ 576 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. null/null Sb.", "§ 1724 z. č. null/null Sb.", "§ 1746 z. č. null/null Sb.", []
O co šlo: školní poplatky (["§ 59 z. č. 111/1998 Sb.", "§ 50 z. č. null/null Sb.", "§ 69a z. č. null/null Sb.", "§ 576 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. null/null Sb.", "§ 1724 z. č. null/)
1. Žalobkyně v řízení požadovala zaplacení částky 100 000 Kč z titulu smlouvy o vysokoškolském studiu, kterou dne , datum, formou smluvního prohlášení studenta k administraci a podmínkám studia na , adresa, (dále jen „Prohlášení studenta“) uzavřela s žalovaným. Žalovaný se podpisem Prohlášení studenta zavázal k úhradě studijních a administrativních poplatků ve stanovené výši a v daných termínech splatnosti. Svým podpisem projevil vůli studovat, do studia se zapsat a stal se proto studentem , adresa, . Dlouhou dobu se žalovaný jako student choval a školu navštěvoval – navštěvoval přednášky, odevzdával písemné práce a přihlašoval se na termíny zkoušek. Výše a splatnost příslušných poplatků za studium vyplývá z vnitřních předpisů žalobkyně, mezi které patří , jméno FO, , právnická osoba, , Studijní a zkušební řád , právnická osoba, a jednotlivá nařízení rektora. Všechny tyto předpisy jsou řádně schváleny Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“). Dle čl. II odst. 1 Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení a přijetí ke studiu ze dne , datum, (dále jen „Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení“) „Studijní poplatky za příslušný studijní program v rámci cenové úrovně Standard činí 80 000 Kč za standardní dobu studia (tj. 2 roky studia do , datum, ) s tím, že roční splátka školného činí , částka, “, a to v souladu s čl. 1 odst. 4 písm. a) nařízení rektora č. 01/2015, o platbách a rozdělení studijních poplatků (dále „nařízení rektora o platbách“). Podle čl. II odst. 2 Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení je studium v rámci cenové úrovně Standard podmíněno a) splněním minimálně 50 % kreditů za akademický rok/ročník nebo b) absolvováním 100 % zkoušek se studijním průměrem 2,0 nebo c) studentskými aktivitami a participací na akcích , adresa, . Žalovaný na základě své předchozí žádosti studoval v cenové úrovni Standard. Žalovaný však uvedené podmínky úrovně nesplnil, vznikla mu proto v souladu s ustanovením čl II. odst. 3 Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení povinnost doplatit žalobkyni cenový rozdíl cenové úrovně Standard a cenové úrovně Premium, včetně administrativního poplatku podle Administrativního ceníku žalobkyně. Žalovaný svého studia zanechal písemným prohlášením, které žalobkyně obdržela dne , datum, , bylo mu proto k tomuto datu studium ukončeno, o čemž byl informován listinou označenou jako „Ukončení/zanechání studia na , adresa, “ ze dne , datum, , a zároveň byl vyzván k úhradě následujících dlužných částek:- poplatek odpovídající studijnímu poplatku za období akademického roku 2022/2023 ve výši 40 000 Kč („školné“);- doplatek do cenové úrovně Premium za období akademického roku 2021/2022 ve výši 20 000 Kč;- doplatek do cenové úrovně Premium za období akademického roku 2022/2023 ve výši 20 000 Kč;- administrativní poplatek ve výši 20 000 Kč za „Nesplnění podmínek cenové úrovně Klasik a Standard“ v souladu s administrativním ceníkem , adresa, (položka , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, )Vnitřní předpis žalobkyně vydaný na základě zmocnění zákona (nařízení rektora o platbách) stanovuje studentům studujícím v cenové úrovni Standard v případě zanechání studia povinnost uhradit studijní poplatky za celou standardní dobu studia. Žalobkyně nabízí svým studentům různé cenové úrovně, které se mj. odlišují rozsahem poskytovaných nadstandardních služeb. U vyšších cenových úrovní zároveň kompenzuje vyšší studijní poplatky tím, že jsou odvislé od skutečně odstudovaných let (tj. úroveň Exclusive). Žalobkyně má za to, že žalobní nárok vyplývá z ust. § 59 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách (dále jen „zákon o VŠ“) a zároveň ze smlouvy o studiu – „Prohlášení studenta“. Poplatky nepředstavují přímé protiplnění studenta za jeho vysokoškolské studium, ale toliko podíl na nákladech na vysokoškolské studium poskytované vysokou školou všem studentům. Do již jednou zahájeného studijního oboru, který je koncipován jako komplexní několikaletý studijní obor, kde na sebe jednotlivé předměty navazují, potom v jeho průběhu nemůže žalobkyně jiného uchazeče přijmout, tzn. soukromá vysoká škola vynakládá náklady na zajištění studia, ať už některý ze studentů ukončí studium předčasně nebo studiu ukončí v řádné délce. Závazek soukromé vysoké školy, která studenta ke studiu přijala, totiž spočívá v zajištění podmínek pro úspěšné absolvování celého studijního programu. Oprávnění soukromé vysoké školy stanovit případnou poplatkovou povinnost není v zákoně o VŠ žádným konkrétním způsobem omezeno. Žalobkyně přitom byla připravena, schopna a ochotna vzdělání žalovanému poskytnout, je pouze jeho „chybou“, že tohoto plnění nejprve využil, aby jej posléze odmítl a místo „vzdělávání se“ studia zanechal. Pokud tak učinil ze zdravotních důvodů, nic mu nebránilo požádat např. o přerušení studia. Vztah mezi žalobkyní a žalovaným je duální povahy – jednak se řídí veřejnoprávní úpravou (zákonem o VŠ) a zároveň je upraven i soukromoprávně (smlouvou o studiu a tedy zákonem č. 89/2012 Sb. občanským zákoníkem (dále jen „o. z.“), přičemž uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného. Kromě požadované částky představující poplatky za vysokoškolské studium dále žalobkyně v řízení požadovala náhradu nákladů řízení.2. Žalovaný nesouhlasil s výší ani povinností hradit poplatky vystavené žalobkyní. Podle jeho názoru nikdy platně nevznikl právní vztah soukromá vysoká škola – student, neboť žalobkyně porušila ustanovení zákona o VŠ a tím pádem tento vztah de iure vzniknout nikdy nemohl, byť žalovaný fakticky studentem byl. Žalovaný jako uchazeč o studium podal přihlášku ke studiu u žalobkyně. Přijímací řízení proběhlo formou vyplnění elektronického osobnostního dotazníku. Po jeho absolvování uchazeč neobdržel žádné rozhodnutí o přijetí ke studiu ve smyslu § 50 odst. 3, 4, 6 a § 69a odst. 1 zákona o VŠ, pouze Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení. Vyrozumění o splnění podmínek přijímacího řízení, které žalobkyně vydává za rozhodnutí podle § 50 zákona o VŠ však nemohlo způsobit zamýšlené právní důsledky o přijetí uchazeče ke studiu a možnost následného získání statusu „student“ zápisem do studia. Žalovaný rozhodnutí o přijetí ke studiu neobdržel, nemohlo tedy vzniknout ani jeho právo na zápis do studia. V době podpisu Prohlášení studenta byl navíc žalovaný v postavení pouhého uchazeče o studium, nikoli v postavení studenta. Prohlášení studenta je navíc téměř jednostranný právní akt, který podepisující nemůže nijak připomínkovat či měnit a tento dokument sám nijak nesděluje, že má povahu smluvního ujednání mezi studentem a soukromou vysokou školou. Žalovaný tedy v době podpisu neměl žádnou povědomost o tom, že uzavírá dvoustranný smluvní vztah a byl proto žalobkyní uveden v omyl co se povahy právního jednání týká, neboť měl za to, že podpis Prohlášení je pouhým krokem k „zahájení“ studia nikoli závaznou smlouvou o studiu. Jako takové proto bylo předmětné právní jednání neplatné. Co se týká poplatků za studium, pokud by nařízení rektora byla skutečně vnitřním předpisem žalobkyně, pak by nařízení rektora č. 1/2015 jako vnitřní předpis měla být dostatečným podkladem pro odůvodněnost žalobního nároku i bez jakéhokoliv dalšího smluvního ujednání mezi studentem a školou z důvodů ex lege. Protože si je však žalobkyně vědoma stavu svých vnitřních předpisů, činí toto protiprávní jednání, aby nesoulad „zhojila“. Vnitřní předpisy žalobkyně jsou účelově zmatené a skryté a sledují jediný cíl – nejvyšší míru zisku za každou cenu, kdy vzdělání studentů je až druhotný a víceméně doprovodným jevem. Navíc jsou vydány v rozporu se zákonem o VŠ, což vyplývá i z vyjádření MŠMT. Jen stěží může někdo, kdo není studentem žalobkyně naplnit podmínky nějaké cenové úrovně. Žalobkyně rovněž vydává jednotlivé cenové relace za jakýsi stipendijní program, a pokud tedy nebude student dosahovat určitého studijního průměru, bude povinen doplatit rozdíl mezi cenovými relacemi. To je však zcela v rozporu s příslušnou zákonnou úpravou a zároveň i proti smyslu institutu stipendia jako takového. Paradoxně tak dochází k situaci, kdy na první pohled jasně určené školné na jeden školní rok je ve výsledku diametrálně mnohem dražší, než jak se jevilo zpočátku. Zanechání studia je pak v podstatě sankcionováno, i když zákon o VŠ v § 56 odst. 1 žádné podmínky či povinnosti nestanoví, rozhodně však není vázáno na jakoukoliv reparaci vůči škole. Žalovaný má za to, že je nepřípustné převádět podnikatelské riziko poskytovatele vzdělání na studenta, ať už prostřednictvím vnitřních předpisů nebo ve formě jakékoliv soukromoprávní úpravy mezi školou a studentem, kdy takováto úprava je dle jeho názoru v rozporu se zákonem i dobrými mravy. S ohledem na to navrhl soudu, aby nárok žalobkyně v celém rozsahu zamítl a přiznal mu nárok na náhradu nákladů řízení.3. Provedeným dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav:4. Strany považují za nesporné, že žalovaný fakticky absolvoval 10 měsíců 1. ročníku studia, potom se ze zd
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.