15 C 199/2023-66 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně podala dne , datum, žalobu pro zaplacení částky , částka, s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. V žalobě tvrdila, že žalobkyně jako držitel povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná podepsala dne , datum, a byla poskytnuta žalované částka ve výši , částka, dne , datum, . Žalovaná měla uhradit za poskytnutí úvěru nominální úrokovou sazbu 109,94 % p. a. a zaplatit v devítiměsíčních splátkách , částka, měsíčně, počínaje lednem 2021. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, prostřednictvím emailové komunikace a žalovaná podepsala smlouvu pro doplnění jedinečného kódu. Žalovaná také využila dalších marketingových akcí a snižovala úroky u prvních dvou splátek jejich původní výši, žalobkyně ověřila schopnost žalované hradit úvěr prostřednictvím dostupných informací umožňující posouzení úvěruschopnosti, žalovaná však neuhradila svůj dluh řádně a včas, ocitla se v prodlení, došlo k zesplatnění dluhu k , datum, . Žalovaná však ničeho neuhradila. Žalobkyně požaduje , částka, odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši , částka, a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru a smluvní pokutu ve výši , částka, a náhrady nákladů vzniklých z prodlení žalované , částka, . Dále je požadována smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení od , datum, a k datu vyhotovení žaloby činila kapitalizovanou částku , částka, , dále je požadován úrok za poskytnutí úvěru u nominální úrokové sazby 90,42 % ročně z částky jistiny, avšak do doby, dokud úrok nedosáhne částky , částka, .2. Žalovaná se k žalobě žádným způsobem nevyjádřila.3. Soud provedl následující listinné důkazy a zjistil následující: Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne , datum, vyplnila žalovaná a svým podpisem stvrdila tzv. předsmluvní formulář směřující k uzavření spotřebitelského úvěru podléhající režimu občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru jako bezúčelový úvěr. Následně bylo žalobkyní sepsáno tzv. hodnocení klienta.4. Dále měl soud k dispozici tzv. kartu klienta s přehledem poskytované částky od data jejího vyplacení a doklad o vyplacení částky. Dále měl soud k dispozici tzv. splátkový kalendář a prohlášení klienta, pracovní smlouvu žalovaného s jeho zaměstnavatelem, přehled jeho příjmů, výpisy z účtů. Bylo zjištěno, že žalovaná ničeho neuhradila.5. V čl. 6.1. smlouvy je uvedeno, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s platbou platby o více než 30 dní, vznikne žalobkyni právo na úhradu smluvní pokuty ve výši , částka, za každou splátku. V čl. 6.5. smlouvy je dále uvedeno, že jestliže žalovaný se v případě zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vznikne žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru. Zesplatnění úvěru má soud za prokázané z dopisu, který byl nazván „výzva k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění úvěru“ a taktéž následující dopis týkající se zesplatnění další splátky. Výše tzv. nové dlužné jistiny úvěru se podává z karty klienta k předmětné smlouvě. Soud dále provedl důkaz statistikou ČNB týkající se databáze výše úrokových sazeb úvěrů.6. V posuzované věci uzavírala žalobkyně se žalovanou úvěrovou smlouvu, jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti. Měla tedy postavení věřitele dle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná ji uzavírala jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti, ale jednala jako spotřebitel. Tedy předmětný úvěr je nutno posuzovat jako úvěr spotřebitelský. S ohledem na sjednanou úrokovou sazbu uvedenou ve smlouvě, která několikanásobně převyšuje obvyklou průměrnou výši úroku bank podle statistických dat ČNB, se soud zabýval posouzením platnosti úvěrové smlouvy s ohledem na rozpor s dobrými mravy.7. Úvěrová smlouva byla sjednána dne , datum, . S ohledem na tuto skutečnost soud posuzoval věc podle zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.).8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžité částky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání odporující zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právnímu jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákona a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 1 odst. 2 o. z., nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob včetně práva na ochranu osobnosti.12. Úroky sjednané při poskytnutí tohoto konkrétního úvěru představují odměnu za užívání úvěrové jistiny, byť občanský zákoník ani jiný právní předpis výslovně nestanoví, do jaké výše lze sjednat úroky, avšak nelze dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru, že by nepodléhala žádnému omezení. U smlouvy o úvěru platí jednoznačně § 1 odst. 2 obč. zákoníku zakazující ujednání porušující dobré mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, které je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost vystihující podstatné historické tendence, sdílené rozhodující části společnosti mající povahu norem základních (rozsudek NS ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, uveřejněný pod č. , hodnota, ve sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, taktéž nález Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II. ÚS 249/97 uveřejněný pod č. , hodnota, ve sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ročník 1998, který taktéž specifikuje dobré mravy, které mají všeobecný přesah).13. V daném případě nemohou být pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při úvěru jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům ve společnosti a mravním principům společenského řádu a jsou tedy v rozporu s dobrými mravy.14. V tomto konkrétním případě soud smlouvu týkající se takto vysokých požadovaných úroků z úvěru považuje za neplatnou. Soud dále připomíná ustanovení § 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, který zapracovává příslušné předpisy , právnická osoba, a zároveň navazuje na přímo použitelný předpis , právnická osoba, a upravuje činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr včetně činnosti těchto osob v zahraničí; práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování úvěru a působnost právních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.15. Soud se také zaměřil na posuzování, zda žalobkyně splnila svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelky o úvěr, tedy spotřebitelky, což znamená schopnost poskytnutý úvěr řádně splácet. Nesplnění této povinnosti je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy. K tomuto žalobkyně předložila listinu „hodnocení klienta“ a taktéž další jeho doklady, pracovní smlouvu, mzdové listy. Dá se posoudit, že byla přiměřeně zkoumána a posuzována úvěruschopnost žadatele o úvěr, byť ne zcela pregnantně. Žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, se sjednaným splácením 9měsíčních splátek po , částka, .16. Soud zároveň posuzoval i výši částky, kterou by žalovaná jako dlužník měla vrátit. Pokud bylo sjednáno 9měsíčních splátek po , částka, , žalovaná by tak měla zaplatit , částka, , smluvní odměna úvěru byla , částka, . Žalovaná však ničeho nezaplatila, dlužila již od první splátky.17. Je nepochybné, že tzv. efektivní úroková sazba 109,94 % respektive 90,42 % ročně je téměř trojnásobná ve vztahu k poskytovaným úvěrům jiných komerčních bank a je podle soudu nepřiměřený.18. Nepřiměřené ujednání lze označit v kontextu dalších plateb nad jistinu pohledávky, ať už se jedná o požadované smluvní pokuty v neprospěch žalovaného pro případ porušení povinnosti řádného a včasného splácení úvěru vedoucí k zřetězení nároků žalobce za žalovanou (smluvní pokuty v čl. 6.1., 6.2. a 6.5. předložené smlouvy). Smluvní pokuty sjednané v této konkrétní smlouvě zahrnují pokutu v souvislosti s prodlením jednotlivých splátek a další měly být sjednány v souvislosti se zesplatněním úvěru. Podle soudu odporují takto tvrzené smluvní pokuty účelu institutu smluvní pokuty a mají za cíl vytvořit zdroj sekundárního obohacení věřitele, nejedná se o přiměřené nastavení sankce ani o důvodné a spravedlivé utvrzení zajišťované povinnosti. V daném případě hrozba plnit smluvní pokutu se stává pro dlužníka likvidační, postrádá jakýkoliv motivační faktor, když požadovaná výše smluvní pokuty je několi