7 C 272/2023-33 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi , právnická osoba, , IČO: , IČO, , sídlem , datum, /22, , adresa, (dále jen „, právnická osoba, “) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, . Na základě této smlouvy , právnická osoba, poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12 000 převodem na účet č. , č. účtu, dne , datum, . V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal vrátit částku , částka, převodem na účet ve lhůtě do , datum, . Žalovaný však ničeho nevrátil, zbývá tak na jistině uhradit , částka, . , právnická osoba, následně pohledávku z této úvěrové smlouvy postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky výzvou svého právního zástupce, avšak bezvýsledně.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Ze Smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, , výpisu z účtu ohledně verifikační platby ze dne , datum, , a zprávy , právnická osoba, . ze dne , datum, , má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytla žalovanému dne , datum, převodem na účet č. , č. účtu, částku , částka, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , včetně seznamu postupovaných pohledávek, má soud za prokázané, že předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným z uvedeného titulu poskytnutí částky , částka, s příslušenstvím postoupil na žalobkyni. Postoupení pohledávky oznámil právní předchůdce žalobkyně žalovanému přípisem ze dne , datum, ., přípisem ze dne , datum, byl žalovaný vyzýván k zaplacení žalované částky. Přípisem ze dne , datum, vyzýval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované částky. Z podacího lístku ze dne , datum, se podává, že tohoto dne zasílal právní zástupce žalobkyně žalovanému zásilku.4. Podle § 2991 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.5. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Z předložených listinných důkazů jednoznačně vyplývá, že žalovanému byla společností , právnická osoba, poskytnuta částka , částka, . Žalovaný se tak na úkor společnosti , právnická osoba, dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. bezdůvodně obohatil v rozsahu , částka, , ničeho z poskytnuté částky nevrátil, zbývá tak zaplatit , částka, . Tuto pohledávku za žalovaným společnost , právnická osoba, postoupila na žalobkyni smlouvou po postoupení pohledávek ze dne , datum, , tím je prokázána aktivní legitimace žalobkyně. Soud proto uložil žalovanému, aby žalobkyni uhradil částku ve výši , částka, , a to i se zákonným rokem z prodlení. Pokud žalovaný na žalovanou částku něčeho uhradil, bylo na žalovaném, aby v tomto směru soudu uvedl relevantní skutková tvrzení a ke svým tvrzením nabídl důkazy, což se však nestalo.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalobkyni tak podle § 1970 o .z. náleží úrok z prodlení ve výši zákonného úroku z prodlení, tj. stanovený podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době počátku prodlení.. Úrok z prodlení byl přiznán podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku).8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .9. Řízení bylo zahájeno na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění nepřevyšuje částku , částka, , a to z titulu porušení smluv o úvěru či bezdůvodného obohacení. Porovnáním obsahu těchto návrhů s návrhem na vydání EPR v posuzované věci soud zjistil, že vylíčení skutkových tvrzení je v nich v zásadě totožné, předmětem řízení jsou vždy nároky ze smluv o úvěru a text návrhů se liší pouze v proměnných údajích o datech uzavření smlouvy, výší poskytnuté částky (dále jen proměnné skutečnosti). Návrhy jsou jinak strukturou textu totožné, opírající se o stejný smluvní a právní základ. Soud tedy má za splněné podmínky stanovené v § 14b odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech. Pokud se týká rozdílů ve skutkových tvrzeních týkajících se proměnných skutečností, jsou tyto podle názoru soudu v zásadě technického charakteru, týkají se stejného okruhu skutečností a spočívají v přenesení jednotlivých údajů (vstupních dat) z předložených listin do textu návrhu bez toho, že by se tyto odlišnosti projevily v potřebě užití jiných smluvních ujednání nebo ustanovení právních předpisů a v důsledku toho v odlišném právním posouzení věci. Pokud jde o aplikovatelnost § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. na tento typ sporů, odkazuje soud na odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 30. 10. 2014 č. j. 23 Co 512/2014-13 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 234/15 ze dne 31. 8. 2015, rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015 č. j. 26 Co 212/2015-14 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2095/15 ze dne 22. 10. 2015, rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 31. 10. 2014, sp. zn. 15 Co 530/2014 ve spojení s usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 149/15 ze dne 15. 7. 2015 a v neposlední řadě také např. na usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 17 Co 666/2015-143.10. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. , adresa, ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.