20 C 463/2023-33 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru číslo , Anonymizováno, , na jejímž základě žalovaná získala úvěr až do výše , částka, , avšak tento úvěr v plném rozsahu nesplatila, tudíž žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni , datum, .2. Žaloba byla žalované doručena dne , datum, , žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a v průběhu celého řízení nevznesla žádné námitky proti žalobkyní shora specifikované, uplatněné pohledávce ve výši shora specifikované, ani co do důvodu, ani co do výše. Žalovaná neprokázala, že žalobkyni zaplatila žalovanou částku ve lhůtě její splatnosti.3. Soud nařídil ve věci jednání, z něhož se zástupce žalobkyně omluvil, přičemž žalovaná nedorazila.4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:5. Žalovaná dne , datum, podepsala SMLOUVU O ÚVĚRU č.: , Anonymizováno, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr do výše , částka, s tím, že se žalovaná zavázala splatit jej ve 36 měsíčních splátkách ve výši , částka, , s roční úrokovou sazbou 4,9 %, RPNS bylo vypočteno ve výši 5,01 %. Součástí této smlouvy byly Obchodní podmínky pro , Anonymizováno, Spotřebitelské úvěry v platném znění. V této smlouvě bylo rovněž stanoveno, že „V případě prodlení Klienta s placením úvěru je , Anonymizováno, oprávněna kdykoli Klientovi adresovat výzvu nebo upomínku k uhrazení dlužné částky. Pokud tak Klient ve lhůtě 30 dní od prvního upomenutí neučiní, je , Anonymizováno, oprávněna jistinu úvěru zesplatnit ke dni uvedeném v oznámení.“ Podle této smlouvy byla rovněž žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení za první a další upomínku , částka, , poplatek za výzvu činil , částka, Žalobkyně rovněž žalované poskytla předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru obsahující informace o právech a povinnostech žalované.6. Úvěr byl ze strany banky prohlášen za splatný k , datum, dopisem ze dne , datum, s odůvodněním, že žalovaná je v prodlení s hrazením splátek. Na riziko zesplatnění úvěru byla žalovaná upozorněna již v Poslední výzvě k zaplacení dluhu ze dne , datum, , Opakované výzvě k zaplacení dluhu (2. výzva) a Výzvě k zaplacení dluhu (1. výzva)7. Stran posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně soudu předložila Žádost ze dne , datum, , z níž vyplývá, že žalovaná má měsíční příjem , částka, , náklady bez splátek ve výši , částka, , měsíční splátky dalších úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů ve výši , částka, . Podle Informací z , právnická osoba, měla žalovaná jeden další úvěr s měsíční splátkou , částka, s tím, že na tomto úvěru zbývá uhradit jistinu ve výši , částka, . Žalobkyně dále provedla výpočet měsíčních výdajů žalované z jejího bankovního účtu, přičemž takto dospěla k závěru, že žalovaná má výdaje , částka, . Žalobkyně takto zjistila, že žalovaná by měla měsíčně disponovat částkou ve výši , částka, .8. Ohledně samotného čerpání úvěru soud z předložených výpisů z úvěrového účtu zjistil, že úvěr byl žalované poskytnut dne , datum, . Žalovaná tento úvěr postupně splácela.9. Z výpis obchodního rejstříku žalobkyně soud ověřil její právní existenci.10. Podle § 1841 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové a platební nebo pojistné smlouvy, smlouva týkající se penzijního připojištění, směn měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními zdroji.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinného od , datum, ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst.2 zák.č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.15. Po skutkové stránce má soud s ohledem na výše uvedené za prokázané, že banka uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná mohla čerpat úvěr až do výše , částka, . V případě porušení smluvních povinností přitom banka byla oprávněna k tomu, aby úvěr zesplatnila. Soud má z předložených důkazů rovněž za prokázané, že banka při poskytnutí tohoto úvěru řádně zvažovala úvěruschopnost žalované dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Samotná skutečnost, že žalovaná nakonec úvěr řádně a včas neuhradila, podle soudu neznamená, že banka svým povinnostem plynoucím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostála. V tomto směru má soud za důležité, že banka vycházela v době uzavírání tohoto úvěru jak z údajů předložených samotnou žalovanou v její žádosti o úvěr, ale i z informací dostupných v příslušných databází a z bankovního účtu žalované. Pokud banka tehdejší majetkovou situaci žalované (tedy k datu uzavření smlouvy o úvěr) vyhodnotila tak, že je dostatečná k tomu, aby byla žalovaná schopna dostát svým smluvním závazkům v podobě úhrady měsíční splátky ve výši , částka, za situace, kdy tato dokládala řádově vyšší příjmy, nemůže jí soud ničeho zpětně vytknout, neboť nelze její úvahy vycházející z ekonomických modelů a jejích znalostí považovat za nedostatečné, a to i s ohledem na výši úvěrované částky a příslušného úroku ve výši 4,9 %, zvláště když bylo soudu doloženo, že žalovaná podstatnou část úvěru uhradila, z čehož je zřejmé, že po relativně dlouhou dobu se úvahy banky při posouzení úvěruschopnosti žalované ukázaly ve vztahu k tomuto úvěru jako správné.16. Soud tedy uzavírání, že banka s žalovanou dne , datum, uzavřela řádnou platnou smlouvu o úvěru, na jejímž základě banka žalované poskytla úvěr, který však žalovaná nakonec neuhradila.17. Stran výše částky, kterou má žalovaná za povinnost uhradit na základě této smlouvy o úvěru, soud odkazuje na výše uvedená skutková zjištění vyplývající z výpisu úvěrového účtu a smlouvu o úvěr. Protože soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako platnou, přiznal žalované právo na zaplacení příslušného úroku z propůjčených peněž a zaplacení příslušných poplatků (3x500 Kč).18. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, včetně toho, že přiznal žalobkyni právo na příslušný zákonný úrok z prodlení od jím požadovaného data.19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, (po zaokrouhlení z částky , částka, ). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .20. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce. , adresa, ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.