23 C 239/2024-23 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení v této věci je zaplacení částky , částka, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši , částka, , ze smluvní pokuty ve výši , částka, s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, uzavřené dne , datum, (dále jen „smlouva“) úvěr ve výši , částka, , který právní předchůdkyně vyplatila žalovanému na jeho bankovní účet. Úvěr měl být splacen nejpozději do , datum, . Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně ani včas. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www., Anonymizováno, .cz. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci schvalovacího procesu nahlédla do registrů (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registry klientských informací), prověřila bonitu žalovaného, následně schválila žádost žalovaného o úvěr. Ohledně aktivní legitimace žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě dílčí smlouvy o postupování pohledávek uzavřené na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, .2. K jednání se žalovaný nedostavil, ačkoliv byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neomluvil se a nepožádal o odročení jednání, k žalobě se nevyjádřil. Žalobkyně se k jednání též nedostavila, zástupce žalobkyně svou neúčast a neúčast žalobkyně omluvil podáním ze dne , datum, a souhlasil s rozhodnutím v nepřítomnosti. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků; vycházel přitom z obsahu spisu.3. Z předložené smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní dne , datum, , oznámení právní předchůdkyně žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podacího archu ze dne , datum, , plné moci ze dne , datum, , kterou právní předchůdkyně žalobkyně zmocnila žalobkyni, aby vyrozumívala dlužníky ve smyslu § 1882 odst. 1 občanského zákoníku, společného prohlášení smluvních stran o uzavřené dílčí smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, , potvrzení o provedení transakce ze dne , datum, , z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že žalovanou pohledávku právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni.4. Ze dvou listin označených „smlouva o úvěru č. , tel. číslo, “, obchodních podmínek , právnická osoba, pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (, Anonymizováno, ) soud zjistil, že celková částka jistiny úvěru činí , částka, , listina je označena datem , datum, , resp. , datum, na místě podpisu žalovaného je vždy předtištěno jméno a příjmení žalovaného.5. Z dopisu ze dne , datum, s výzvou k úhradě dlužné částky do , datum, , přípisu zástupce žalobkyně ze dne , datum, a předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.6. Z výpisu z bankovního účtu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, soud zjistil, že uvedeného dne z něj byla poukázána částka , částka, na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem: , var. symbol, . Z výpisu z účtu ze dne , datum, soud zjistil, že téhož dne byla na účet č. , č. účtu, připsána částka ve výši , částka, z účtu č. , č. účtu, .7. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že pracovník právní předchůdkyně vykonal cestu na adresu žalovaného.8. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu.9. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.10. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.11. Podle § 1841 o. z. smlouvou o finanční službě se pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji.12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Soud po zhodnocení provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. dospěl k následujícímu závěru:16. Soud nemá za prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platná smlouva (žalobkyně důkazní břemeno neunesla). Smlouva není opatřena žádným podpisem žalovaného a ani právní předchůdkyně žalobkyně. Nebylo prokázáno, že by žalovaný nebo právní předchůdkyně žalobkyně podepsali elektronicky nezaměnitelným způsobem smlouvu. Žalobkyně nedoložila, že by se žalovaný mohl seznámit s návrhem a kvalifikovaným způsobem nebo alespoň prostým elektronickým podpisem smlouvu podepsal, že by učinil právní jednání, z něhož vyplývají důsledky spočívající v uzavření smlouvy. V daném případě tedy nebyla prokázána základní autentizační a identifikační funkce podpisu žalovaného, projevující se v uzavření smlouvy tvrzené žalobkyní.17. Soud tedy dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně uzavřena, a tedy nebylo možné žalobě vyhovět. Vzhledem k tomu, že smlouva nebyla platně uzavřena, nebylo možné žalobkyni přiznat další žalované částky ze smlouvy.18. Dále se soud z moci úřední zabýval předloženou smlouvou se zaměřením na zkoumání její platnosti v souladu s evropským právem (čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, a také rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další) a jeho transpozicí ve výše uvedeném ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru.19. Citovaná směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES byla zapracována do zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 87 odst. l upravuje následek, který nastane, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. l větou druhou (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele), a to sankci neplatnosti smlouvy. S ohledem na použité slovní vyjádření ve větě druhé § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, by bylo možné tuto úpravu vnímat a vyložit jako relativní neplatnost, neboť spotřebiteli dává možnost námitku neplatnosti uplatnit. Touto problematikou se však v poslední době zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, jehož hlavním úkolem je zajišťování jednoty a zákonnosti rozhodovací praxe českých soudů, tak i Ústavní soud, jehož nálezy jsou pro obecné soudy závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky). Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), z jehož dikce § 9 odst. l by bylo možné dovozovat absolutní neplatnost smlouvy, i výklad tohoto ustanovení nebyl jednoznačný (k tomu srovnej komentář § 9 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru uveřejněný v systému ASPI), a proto jsou závěry tohoto rozhodnutí aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. V neposlední řadě také rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie (např. sp. zn. C-679/18), jakož i