8 C 146/2024-69 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru číslo , datum, na základě níž byla žalovanému poskytnuta částka , částka, . Žalovaný se zavázal kromě jistiny uhradit úrok ve výši 13,20 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši , částka, . Jelikož žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas došlo dne , datum, k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně po žalovaném požaduje úhradu nesplacené jistiny ve výši , částka, , kapitalizovaného smluvního úroku z dlužné jistiny ve výši , částka, (tento úrok je výsledný nezaplacený úrok, který žalovaný měl zaplatit v pravidelných měsíčních, anuitních, splátkách) smluvních poplatků ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, . Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni na společnost I-Xon a.s. a z ní došlo k postoupní pohledávky na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, . Žalobkyně uvedla, že žalovaný svůj dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy. Uvedla, že byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného.2. Žalovaný namítl neplatnost úvěrové smlouvy, neboť nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost, smlouva je dle něj v rozporu s § 86 zákon o spotřebitelském úvěru. Po žalovaném nechtěli předložit žádné doklady, příjmy ani výdaje. Žalovaný spolu s mladším bratrem přišli o rodiče v roce 2019, zůstali sami, mladšímu bratrovi bylo tehdy 18 let, ještě nepracoval, těmito půjčkami se snažili vše zvládat. Neměli širší rodinu, jelikož byli adoptováni. Smlouva byla sjednávána online. Žalovaný uvedl, že takto uzavřel za období od , datum, do , datum, 27 smluv.3. Z listinných důkazů, a to zejména z listiny označené jako návrh smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný uzavřel smlouvu z právní předchůdkyní žalobkyně společností MONETA Money bank a.s. v online prostředí, výše úvěru byla sjednána na , částka, , bylo sjednáno 72 splátek po , částka, s pevnou úrokovou sazbou 13,20 % p.a.4. Dále bylo z předložené listiny označené jako „Parametry smart bank“ zjištěno, že žalovaný si sjednal dne , datum, u právního předchůdce žalobkyně denní limit , částka, a týdenní neomezený limit.5. Z platební historie soud ověřil výši uhrazených plateb žalovaným v období od , datum, do , datum, , celkově , částka, .6. Žalobkyně dále předložila listinu označenou jako formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z listiny nevyplývá, zda s ní byl žalovaný seznámen, není zde podpis žalovaného.7. Z výzvy k zaplacení ze dne ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , ze dne , datum, , bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně upozornil žalovaného, že nebylo možné provést inkaso a zaplacení splátky z důvodu blokace účtu žalovaného.8. Z listiny předložené žalobkyní týkající se zjišťování úvěruschopnosti, soud zjistil, že původní předchůdce žalobkyně vycházel z příjmů žalovaného ve výši , částka, , jenž byl ověřen z běžného účtu žalovaného. Čistý příjem domácnosti činil , částka, , je zde uveden podíl na nákladech bydlení 92,73 %, jedna vyživovací povinnost a interní splátky žalovaného ve výši , částka, .9. Žalovaný byl před prodejem pohledávky právním předchůdcem vyzván k úhradě dluhu upomínkou ze dne , datum, .10. Z výpovědi žalovaného bylo zjištěno, že si bral půjčky z důvodu tíživé životní situace, kdy mu krátce po sobě umřeli rodiče a jelikož byli s bratrem adoptovaní, neměli nikoho, kdo by jim pomohl. Bratr žalovaného v té době neměl příjem, bylo mu 18 let. Půjčky si bral přes internet, nikdo po něm nic nechtěl žádné doklady o příjmu ani jiné doklady. Nezvládal půjčky hradit, tak si bral další a když to chtěl s bankou řešit, tak to odmítla.11. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.15. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. , hodnota, a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , v řízení OPR-, právnická osoba, . proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1, resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.18. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu