12 C 140/2025-55 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky ve výši 201 242,20 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 164 370,02 Kč od 24. 2. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,13 % ročně z částky 158 259,15 Kč od 24. 2. 2019 do zaplacení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, (dříve pod názvem , právnická osoba, , právnická osoba, . anebo , právnická osoba, , právnická osoba, . anebo , právnická osoba, , Anonymizováno, , a.s. anebo , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s.), se sídlem , adresa, , IČ: , IČO, (dále jen „Banka“), uzavřela se žalovaným, v postavení podnikatele dne 30. 9. 2017 Smlouvu o úvěru - konkrétně smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“). Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému, finanční prostředky ve výši 334 721 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla blíže specifikovaného ve smlouvě. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky formou 72 pravidelných měsíčních splátek, každé ve výši 8 157 Kč. Výše splátek a doba jejich splatnosti byla sjednána přímo ve smlouvě a popř. rovněž ve splátkovém kalendáři, který tvoří její přílohu a nedílnou součást. Žalovaný se v průběhu trvání smlouvy dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek úvěru a neplnil tak řádně a včas své závazky. Odstoupení od smlouvy nabylo účinnosti dne 23. 2. 2019. Žalovaný byl ze strany banky opakovaně písemně vyzýván k úhradě dlužné částky po ukončení smlouvy, a to na základě zaslaného výsledného vyúčtování ze dne 27. 5. 2019. V souladu se smlouvou byla banka oprávněna v případě porušení podmínek smlouvy žalovaným požadovat po žalovaném zaplacení splatných splátek úvěru do data odstoupení od smlouvy, dlužné jistiny úvěru, dlužných poplatků či nákladů (zejména poplatek za předčasné ukončení smlouvy, pojistné a náklady spojené s prodejem motorového vozidla), případných smluvních pokut, úroku z nesplacené jistiny ode dne následujícího po odstoupení od smlouvy.2. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými byla ze strany banky postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2023, a to s účinností ke dni 19. 6. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně. Dlužná částka ke dni postoupení činila 201 242,20 Kč s příslušenstvím. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 31. 8. 2023. Žalovaný na předmětnou pohledávku žalobkyně ničeho neuhradil.3. Žalovaný nejprve namítal, že dle dohody o splátkách ze dne 14. 4. 2021 uhradil bance 13 splátek á 5 050 Kč a poté úvěrovaný automobil vrátil bance, čímž se domníval, že je vše vyrovnané. Zástupce žalovaného poukazoval na to, že předmětné vozidlo bylo žalovanému odebráno, takže měl vozidlo de facto pouze cca 1 rok půjčené za velmi vysoké splátky a poté bylo vozidlo ve velmi dobrém stavu odňato žalovanému a neměl ani vozidlo ani peníze, které za něj zaplatil, a zbyl mu pouze vysoký dluh, který je dle jeho názoru lichevní.4. Ze žalovaným předložené dohody o splátkách ze dne 21. 4. 2021 bylo zjištěno, že strany sporu uzavřely dohodu o splátkách, ve které žalovaný uznal co do důvodu a výše svůj dluh ve výši 282 719,82 Kč z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 30. 9. 2017, kterou byl žalovanému poskytnut úvěr na koupi automobilu Ford Transit 350 Diesel. Dále se žalovaný zavázal tento dluh uhradit šestapadesáti měsíčními splátkami ve výši 5 048,56 Kč, když v případě řádného splácení neměl být dluh úročen ani úrokem ani úrokem z prodlení. Žalovaný však ani tuto dohodu nedodržel.5. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaný uhradil namísto 56 splátek pouze 13 splátek á 5 050 Kč.6. Po provedeném dokazování bylo z předložených listin (smlouva o úvěru, splátkový kalendář, všeobecné obchodní podmínky) zjištěno, že banka poskytla žalovanému na základě uzavřené úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne 30. 9. 2017 úvěr ve výši 334 721 Kč za účelem financování koupě vozidla, který měl žalovaný splácet v celkem 72 měsíčních splátkách ve výši , částka, , tedy celkem dluh ve výši 587 304 Kč. Tento úvěr však žalovaný nesplácel řádně a včas (důkazní břemeno o řádném splácení neunesl žalovaný), a banka požadovala po žalovaném dle smlouvy a předložených důkazů jistinu, sjednané pojistné, smluvní pokuty za prodlení, pokuty za upomínky a poplatky za předčasné ukončení smlouvy v celkové výši 392 468,09 Kč.7. Dále bylo předloženými listinami prokázáno, že v souladu se smlouvou o úvěru a o zajišťovacím převodu vlastnického práva bylo žalovaným vrácené vozidlo zpeněženo v aukci za částku 126 446,28 Kč, náklady zpeněžení, které byly odečteny z výnosu, dosáhly částky 19 027,39 Kč, a odečtena od dluhu žalovaného tak byla pouze částka výtěžku ve výši 107 418,89 Kč. Stejně tak byly od dluhu žalovaného odečteny splátky uhrazené po ukončení smlouvy v celkové výši 83 807 Kč.8. Po odečtení od dluhu v celkové výši 392 468,09 Kč plateb ve prospěch žalovaného (107 418,89+83 807 Kč) zbyla k úhradě žalovaná částka 201 242,20 Kč, přičemž jistina z toho tvoří pouze 158 259,15 Kč, a zbylou část dluhu tvoří poplatky ve výši 6 110,87 Kč a smluvní pokuty ve výši 36 872,18 Kč. Tento nárok byl soudem přiznán v souladu s uzavřenou smlouvou jako důvodný, a to včetně sjednaného úroku ve vši 13,13 % ročně vyplývajícího ze smlouvy a splátkového kalendáře a dále zákonného úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Dále bylo předloženými listinami (smlouvou o postoupení, dohodou o úplatě, potvrzením o úplatě, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení s podacím lístkem) prokázáno, že pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, s veškerým příslušenstvím byla bankou postoupena žalobkyni.10. Z výše uvedených důvodů soud žalovanou pohledávku žalobkyně vůči žalovanému přiznal v plné výši, když žalovaný navíc svůj dluh písemně uznal co do důvodu a výše a existenci dluhu ničím nezpochybnil. Žalovaný neuvedl ani žádné skutkové okolnosti nasvědčující tísni či nápadně nevýhodným podmínkám a smlouvy zjevně uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti a svého podnikatelského rizika.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54 102,60 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 050 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 201 242,20 Kč sestávající z částky 9 140 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Náhradu nákladů za úkon spočívající v doplnění žalobních tvrzení podáním ze dne 11. 9. 2025 soud žalobkyni nepřiznal, neboť bylo zákonnou povinností žalobkyně veškeré tyto skutečnosti o způsobu vyčíslení žalovaného nároku uvést již v žalobě, a to, že žalobkyně svévolně rozdělila své vylíčení rozhodných skutečností do vícero podání, není účelným vynaložením nákladů na vymáhání předmětné pohledávky.12. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. soud rozhodl o povinnosti zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.