8 C 248/2025-21 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky , částka, s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz. Žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat , datum, . Úvěr byl žalovanému vyplácen na účet č. , č. účtu, postupně v celkové výši , částka, , a to , částka, dne , datum, , dne , datum, byla žalovanému vyplacena částka , částka, a , datum, částka , částka, a dále , částka, . Žalovaná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši , částka, , poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , smluvního úroku ve výši , částka, , poplatku za službu „Presto“ ve výši , částka, a poplatku za službu „Informační SMS servis“ ve výši , částka, . Žalovaný se dle smluvních ujednání zavázal zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a také smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny a dále si při sjednávání Smlouvy zvolil službu „Presto“ v původní výši , částka, a také službu „Informační SMS servis“ v původní výši , částka, . Žalobkyně uvedla, že dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do příslušných registrů a ověřením výše příjmů žalovaného. Žalobkyně dále uvádí, že se žalovaný zavázal v případě prodlení uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze za 90 dnů prodlení, od , datum, do , datum, , přičemž se žalovaný dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné , datum, .2. Žalobkyně se z na řízeného jednání omluvila.3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán.4. Z listinných důkazů, a to zejména z listiny označené jako smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že smlouva není žalovaným podepsána, je zde uvedeno datum sjednání dne , datum, . Z listiny vyplývá závazek žalobkyně poskytnout žalovanému v jeho prospěch částku až do výše , částka, jako spotřebitelský úvěr s RPSN ve výši 1 676,85 %, splatnost prví denní splátky nastala 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru a každá další denní splátka byla splatná 29. den následující po dni výpočtu dané denní splátky. Z listiny označené jako Výpis o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z výše ověřeného čistého příjmu byla , částka, , přičemž výše měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem byla , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky ve výši , částka, , výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení ve výši , částka, a další nezbytné výdaje žalovaného , částka, . Vypočítané minimální výdaje žalovaného tak dle Výpisu činily , částka, , disponibilní příjem pak , částka, . Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , což žalobkyně dokládá i podacím lístkem z téhož dne. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému postupně , částka, , a to dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a , datum, celkem , částka, . Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně z fotokopie občanského průkazu. Z ostatních předložených důkazů nebyly zjištěny žádné relevantní skutečnosti majíc vliv na rozhodnutí ve věci samé, proto se soud jimi v rozsudku dále nezabýval.5. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).6. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele: 1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.9. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud. Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb.), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb., a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. , hodnota, a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne , datum, ve věci C-679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , v řízení OPR-, p