14 C 156/2025-17 — Okresní soud v Litoměřicích

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 24 619,70 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši jdoucího z částky 12 360,52 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení. Dle žalobních tvrzení uzavřela žalobkyně s žalovanou distančním způsobem dne 19. 8. 2024 pod č. , hodnota, Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalované bezhotovostně převodem na účet žalované dne 19. 8. 2024 částku 5 500 Kč, dne 16. 9. 2024 částku 5 500 Kč a dne 18. 12. 2024 částku 6 638 Kč, celkem tedy 17 638 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku navýšenou o úrok a další poplatky vrátit žalobkyni ve splátkách, což neučinila, když vrátila na jistinu toliko 5 675,85 Kč. Žalovanou částku dle žalobkyně tvoří nesplacená jistina ve výši 11 962,51 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru 125,62 Kč, smluvní úrok v kapitalizované výši 12 085,33 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 91,50 Kč, poplatek za službu „Presto“ 156,89 Kč, poplatek za službu „Informační SMS servis“ 24 Kč a smluvní pokuta v kapitalizované výši 173,85 Kč, je odpovídá smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období 90 dnů.2. Žalovaná se k žalobě v průběhu řízení žádným způsobem nevyjádřila.3. Z provedených listinných důkazů (uloženy v aplikaci CEPR jako přílohy návrhu) má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 19. 8. 2024 uzavřena distančním způsobem pod číslem , hodnota, Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované bezhotovostně převodem na účet žalované č.ú. , č. účtu, ve shora uvedených dnech peněžní prostředky v celkové výši 17 638 Kč. Úrok byl sjednán ve výši 1,066 % denně, RPSN činila 2135,56 %. (prokázáno smlouvou o úvěru a výpisem bankovních transakcí).4. Soud, aniž by se musel dále zabývat dalšími tvrzeními žalobkyně a dalšími důkazy, dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je z důvodu velmi vysokého až absurdního úročení a RPSN absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, přičemž lze konstatovat, že se jedná o lichvu, jež nemůže požívat právní ochrany.5. Soud proto předmětnou transakci posoudil v režimu bezdůvodného obohacení. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované celkem 17 638 Kč. Z žalobních tvrzení i z petitu žaloby vyplývá, že žalovaná žalobkyni vrátila 5 675,85 Kč6. Soud tak žalobě vyhověl co do částky 11 962,51 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši (výrok I.) a ve zbývající části podanou žalobu zamítl (výrok II.). Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit toliko dosud neuhrazený zůstatek poskytnuté jistinu úvěru a zákonný úrok z prodlení jdoucí z tohoto neuhrazeného zůstatku.7. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když (vzhledem k žalobnímu petitu) byla ve věci převážně úspěšná žalovaná. Žalobkyni by tak stíhala povinnost nahradit žalované náklady řízení dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci samé. Žalované však v tomto řízení žádné náklady nevznikly (výrok III.).