8 C 340/2020-8 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Manželka se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozvodu manželství s manželem s odůvodněním, že účastníci dlouhodobě nesdílejí společnou domácnost a jejich manželství je nefunkční. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil a souhlasí s ním, a proto soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z. ř. s.”) pokládá návrh za návrh společný. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Z manželství se nenarodily žádné společné děti. Účastníci spolu nežijí ve společné domácnosti více než tři roky, důvodem rozpadu jejich vztahu byl vzájemný nesoulad. Manželství se pokoušeli neúspěšně obnovit, nyní oba obnovu manželského soužití vyloučili. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci (mezinárodní příslušnosti), neboť se jedná o věc s cizím prvkem – manžel je státním příslušníkem Slovenské republiky. Otázku pravomoci soudu v tomto případě upravuje Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen„ Nařízení“), konkrétně článek 3 odstavec 1 písm. a) odrážka druhá, podle něhož jsou ve věcech rozvodu příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Manželé měli poslední společné obvyklé bydliště na území České republiky, v obvodu Okresního soudu v Mladé Boleslavi, přičemž manžel zde i nadále bydlí. V daném případě je tak dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky, konkrétně pak Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Dle § 49 odst. 1 téhož zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V daném případě je proto třeba postupovat podle českého právního řádu. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud manželství nerozvede, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma. Na základě výše uvedeného je patrné, že účastníci splnili podmínky ustanovení § 755 občanského zákoníku, neboť bylo prokázáno, že manželství již neplní svoji funkci a je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení vzhledem k tomu, že manželé spolu netvoří manželské společenství přes tři roky a jejich dosavadní pokusy o záchranu manželství byly neúspěšné. Za příčinu rozvratu manželství soud považuje rozpory manželů v nahlížení na společný život. Současně nebyly v řízení zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu převážně nepodílel. Soud proto manželství účastníků rozvedl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), podle něhož ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, ledaže by tu byly okolnosti odůvodňující jejich přiznání, které však v daném případě soud neshledal.