11 C 186/2020-21 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 19. 8. 2020 domáhala na žalovaném zaplacení částky 130 795,39 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že poskytla žalovanému na základě návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 8. 2. 2019 a všeobecných obchodních podmínek spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč. Před uzavřením smlouvy prověřila žalobkyně úvěruschopnost žalovaného především porovnáním jeho měsíčních příjmů a výdajů, lustrací v systému SOLUS, katastru nemovitostí, Centrální evidenci exekucí či v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně peněžní prostředky převedla na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se smlouvou zavázal splatit úvěr v 60 měsíčních splátkách po 2 948 Kč splatných k 17. dni v měsíci počínaje dnem 17. 3. 2019. Žalovaný této své povinnosti nedostál, pročež byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z každé splátky, se kterou se ocitl v prodlení delším než 30 dnů. Upomínkou ze dne 18. 5. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaný neuhradil ničeho, žalobkyně od úvěrové smlouvy dopisem ze dne 26. 6. 2020 odstoupila s účinností dne 31. 7. 2020. K tomuto dni se stal dluh žalovaného ve výši 130 795,39 Kč splatným v celém rozsahu a sestával se z dlužné jistiny ve výši 126 268,29 Kč, úroků ve výši 3 385,76 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces/odeslání upomínky ve výši 600 Kč a smluvní pokuty za prodlení ve výši 540,34 Kč. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný naposledy vyzván předžalobní upomínkou ze dne 3. 8. 2020. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav: 4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným za pomoci prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit v 60 měsíčních splátkách po 2 948 Kč splatných každého 17. dne v měsíci počínaje dnem 17. 3. 2019. Součástí každé splátky byla i úhrada sjednaného úroku z úvěru ve výši 6,69 % ročně. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky a povinnost zaplatit poplatek ve výši 600 Kč za spuštění vymáhacího procesu. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, z jejichž čl. 2 soud ověřil oprávnění žalobkyně odstoupit od smlouvy v případě porušení smluvních povinností ze strany žalovaného. Před uzavřením smlouvy žalobkyně informovala žalovaného o jeho právech a povinnostech z uzavírané smlouvy a prověřila jeho úvěruschopnost zjištěním jeho měsíčních příjmů a výdajů (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádost/smlouva o klasickém úvěru, údaje pro posouzení žádosti o klasický úvěr, oznámení České správy sociálního zabezpečení o výši starobního důchodu, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně). Žalobkyně dne 13. 2. 2019 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný sjednané splátky včas a řádně nehradil, naposledy uhradil splátku dne 22. 8. 2019 (historie úvěru). Dopisem ze dne 18. 5. 2020 žalobkyně žalovaného upomínala o zaplacení dlužných splátek ve výši 13 148 Kč s tím, že pokud danou částku žalovaný neuhradí ve lhůtě 30 dnů od doručení upomínky, žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupí. Žalovaný neuhradil ničeho, načež žalobkyně dopisem ze dne 26. 6. 2020 od úvěrové smlouvy s účinností ke dni 31. 7. 2020 odstoupila a dluh žalovaného se stal splatným v celém rozsahu. Dlužná částka ke dni odstoupení činila 130 796 Kč a sestávala se z dlužné jistiny ve výši 126 269,29 Kč, úroků ve výši 3 385,76 Kč, náhrady nákladů za vymáhací proces ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 540,34 Kč (poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 18. 5. 2020, historie úvěru, odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 26. 6. 2020). Výzvou právní zástupkyně žalobkyně ve věci této ze dne 3. 8. 2020 byl žalovaný před podáním žaloby vyzván k zaplacení žalované částky (výzva k zaplacení dluhu ze dne 3. 8. 2020). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen„ o. z.“, přičemž podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Podle § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému peněžní prostředky poskytla, avšak žalovaný se dostal do prodlení s hrazením svého závazku vyplývajícího ze smlouvy, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně tak má nárok na nesplacenou jistinu úvěru ve výši 126 269,29 Kč, nesplacený úrok z úvěru ve výši 3 385,76 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a nesplacenou smluvní pokutu za prodlení ve výši 540,34 Kč Smluvní pokuta byla sjednána dle § 2048 o. z. a její výši soud nepovažoval za nepřiměřenou. Rovněž ostatní poplatky nebyly soudem shledány jako nepoctivé ujednání, žalovaný na ně byl upozorněn již před uzavřením smlouvy a tyto poplatky představují běžná ujednání v obchodním styku. Výše žalované částky nebyla v řízení nijak rozporována. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, příslušenství soud žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o. z., přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 25 001,50 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 5 097 Kč a nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) Částkou 15 550 Kč, tj. odměnou za 2,5 úkonu právní služby (§ 11 odst. 1 a § 5 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 6 220 Kč, -) paušální náhradou hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 4 AT) -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 3 454,50 Kč. 9. Třídenní lhůta ke splnění obou povinností byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně, která je advokátkou (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).