11 C 7/2021-16 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala vydání rozsudku, jímž by soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodňovala zejména tím, že uzavřela s žalovanou účastnickou smlouvu [číslo] která nabyla účinnosti aktivací telefonního čísla [tel. číslo] dne 30. 12. 2015. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a ceník tarifů a služeb. Žalobkyně se smlouvou mimo jiné zavázala poskytovat žalované veřejně dostupné služby elektronických komunikací včetně služeb třetích stran a služeb souvisejících, a žalovaná se zavázala za tyto služby platit vyúčtované ceny. Dále měli mezi sebou účastníci uzavřenou účastnickou smlouvu [číslo] ([anonymizováno] TV [anonymizováno]), jejíž součástí bylo ujednání o pronájmu koncového zařízení typu IP Set-top box [anonymizována dvě slova] [číslo] IMEI [anonymizováno] za podmínek uvedených v obchodních podmínkách pronájmu koncových zařízení a ceníku pronájmu koncových zařízení. Žalovaná se tímto zavázala k úhradě nájemného ve výši 50 Kč včetně DPH měsíčně. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou vyúčtování služeb [číslo] splatného dne 27. 3. 2019, kterým jí byla účtována cena za pronájem koncového zařízení ve výši 50 Kč a cena za SMS Platbu ve výši 1 128 Kč, dále s vyúčtováním služeb [číslo] splatného dne 27. 4. 2019, kterým byla žalované účtována cena za pronájem koncového zařízení ve výši 46,78 Kč, cena za [anonymizováno] ve výši 25,99 Kč a cena za SMS platbu ve výši 1 104 Kč, a vyúčtováním služeb [číslo] splatným dne 27. 5. 2019, kterým byla žalované účtována cena za pronájem koncového zařízení ve výši 31,67 Kč a cena za SMS platby ve výši 864 Kč. Jelikož žalovaná po ukončení pronájmu žalobkyni pronajaté koncové zařízení nevrátila, účtovala jí žalobkyně fakturou [číslo] splatnou dne 29. 10. 2019 smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho, a to ani přes upomínku právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 8. 2020. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Na základě účastnické smlouvy [číslo] ze dne 30. 12. 2015 se žalovaná stala účastníkem telefonní stanice č. [anonymizováno] [tel. číslo] (prokázáno účastnickou smlouvou [číslo] ze dne 30. 12. 2015 včetně nastavení služeb a kopie občanského průkazu žalované). V souladu se Všeobecnými podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy, umožňovala žalobkyně žalované využívat prostřednictvím své sítě služby poskytované třetími osobami či platební transakce s tím, že žalovaná byla povinna za takto využité služby či provedené platební transakce žalobkyni zaplatit (prokázáno Všeobecnými podmínkami a ceníkem tarifů a služeb platným k 1. 1. 2016). Dne 7. 2. 2019 uzavřeli účastníci účastnickou smlouvu [anonymizována dvě slova] [číslo] jejíž součástí bylo i ujednání o nájemní smlouvě, kterou se žalobkyně zavázala přenechat žalované za účelem poskytování sjednaných služeb do užívání koncové zařízení se sériovým číslem [anonymizováno] a žalovaná se zavázala k úhradě nájemného ve výši 50 Kč měsíčně. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pronájmu koncových zařízení a ceník pronájmu koncových zařízení platný k 26. 8. 2018 (prokázáno účastnickou smlouvou [anonymizováno] TV [číslo] ze dne 7. 2. 2019 včetně nastavení služeb, obchodními podmínkami pronájmu koncových zařízení a ceníkem pronájmu koncových zařízení platným k 26. 8. 2018). Žalovaná v období od 13. 2. 2019 do 12. 5. 2019 učinila platební transakce prostřednictvím sítě žalobkyně formou SMS plateb a [anonymizováno] Tyto platební transakce včetně nájemného za užívání koncového zařízení žalobkyně žalované vyúčtovala fakturami [číslo] ze dne 13. 3. 2019 se splatností dne 27. 3. 2019, [číslo] ze dne 13. 4. 2019 se splatností dne 27. 4. 2019 a [číslo] ze dne 13. 5. 2019 se splatností dne 27. 5. 2019 (prokázáno fakturami [číslo] ze dne 13. 3. 2019, [číslo] ze dne 13. 4. 2019 a [číslo] ze dne 13. 5. 2019 a podrobnými výpisy služeb). Jelikož se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou vyúčtování služeb, žalobkyně v souladu s čl. 2 [číslo] všeobecných podmínek účastnické smlouvy vypověděla dopisem ze dne 2. 7. 2019. Dle čl. 6 obchodních podmínek pronájmu koncových zařízení byla žalovaná po skončení účastnické smlouvy povinna do 30 dnů vrátit žalobkyni koncové zařízení. V případě nevrácení koncového zařízení byla povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši dle smlouvy a ceníku 4 000 Kč Smluvní pokuta v této výši byla žalobkyní žalované účtována fakturou [číslo] ze dne 15. 10. 2019 se splatností dne 29. 10. 2019 (prokázáno vyúčtováním smluvní pokuty [číslo] ze dne 15. 10. 2019, výpovědí účastnické smlouvy ze dne 2. 7. 2019, všeobecnými podmínkami, obchodními podmínkami pronájmu koncových zařízení, ceníkem pronájmu koncových zařízení a účastnickou smlouvou [anonymizováno] TV [číslo] ze dne 7. 2. 2019). K zaplacení žalované částky byla žalovaná písemně upomenuta dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 14. 8. 2020 podaným k poštovní přepravě téhož dne (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 14. 8. 2020 včetně potvrzení o podání). 5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: 6. Pravomoc soudu rozhodovat v této věci vyplývá například z rozhodnutí zvláštního senátu dle zákona č. 131/2002 Sb. č.j. Konf 5/2011-12 ze dne 20.4.2011. 7. Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla uzavřena dle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a služby třetích osob pak byly poskytovány dle zákona č. 284/2009 Sb., o platebním styku. Právní vztah účastníků se jinak řídil všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), nájemní smlouva byla uzavřena dle § 2201 an. o. z. jako součást účastnické smlouvy o poskytování elektronických komunikací. Smluvní pokuta byla sjednána v souladu s § 2048 o. z. 8. V návaznosti na výše provedené dokazování soud shledal žalobní návrh žalobkyně zcela po právu, oprávněný co do důvodu, rozsahu i výše. Účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací sítí, jejichž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. V rámci smlouvy bylo mezi účastníky dohodnuto, že vedle poskytování těchto základních služeb, žalobkyně jako poskytovatel platebních služeb malého rozsahu v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami umožní žalované využívat prostřednictvím své sítě i služeb třetích stran a provádět platební transakce, přičemž cenu poskytnutých služeb třetích stran a platebních transakcí byla žalovaná povinna uhradit přímo žalobkyni. Nájemní smlouvou se žalovaná zavázala k úhradě nájemného za koncové zařízení přenechané jí do užívání a k vrácení přenechaného koncového zařízení v případě ukončení účastnické smlouvy, případně k zaplacení smluvní pokuty v případě, že koncové zařízení nevrátí. Žalovaná v období od 13. 2. 2019 do 12. 5. 2019 učinila platební transakce prostřednictvím sítě žalobkyně, jejich cenu a cenu nájemného, která v souhrnu činila celkem 3 250,44 Kč, splatnou nejpozději dne 27. 5. 2019, však již žalobkyni neuhradila. V důsledku předčasného ukončení účastnické smlouvy [anonymizováno] TV [číslo] byla žalovaná povinna navrátit koncové zařízení, které měla v nájmu. Této své povinnosti rovněž nedostála, pročež byla povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč, jejíž splatnost nastala dne 29. 10. 2019. Soud proto žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a žalovanou uznal povinnou zaplatit žalobkyni dlužnou částku 7 250,44 Kč. Zároveň soud uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení ve výši zákonné. Právo žalobkyně požadovat úroky z prodlení vychází z ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 9. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) paušální náhrado