13 C 269/2021-18 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 1 179,94 Kč s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o poskytování zvýhodněných podmínek a služeb elektronických komunikací [číslo], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za poskytnuté služby uhradit sjednané ceny. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou vyúčtování [číslo] za období od [datum] do [datum] splatného dne [datum] v částce 895,47 Kč a vyúčtování [číslo] za období od [datum] do [datum] splatného dne [datum] v částce 284,47 Kč. Celkovou dlužnou částku 1 179,94 Kč žalovaný neuhradil ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum]. 2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem [země] s pobytem a bydlištěm v ČR, jde o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) [číslo] ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“), u něhož je dána teritoriální působnost (věc se týká [obec] a [země], členů Evropské unie), časová působnost (řízení bylo zahájeno po [datum]) i věcná působnost. 3. Příslušnost zdejšího soudu nelze založit na základě článku 26 Nařízení Brusel I bis, neboť žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nijak nevyjádřil (je nečinný), ale bylo zjištěno bydliště na území ČR (příslušnost podle článku 4, resp. článku 14 a násl. nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu. 4. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalovaný byl na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] ze dne [datum] účastníkem telefonního čísla [tel. číslo]. Fakturou [číslo] ze dne [datum] vystavenou za období [datum] do [datum] splatnou dne [datum] účtovala žalobkyně žalovanému za platby třetích stran částku 895,47 Kč a fakturou [číslo] ze dne [datum] vystavenou za období [datum] do [datum] splatnou dne [datum] vyúčtovala žalobkyně žalovanému částku 284,47 Kč (vyúčtování [číslo] [číslo]). K zaplacení dlužné částky byl žalovaný před podáním žaloby vyzván upomínkou právního zástupce žalobkyně ve věci této ze dne [datum] podanou k poštovní přepravě téhož dne (předžalobní upomínka ze dne [datum] a poštovní podací arch ze dne [datum]). 6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Pravomoc soudu rozhodovat v této věci vyplývá například z rozhodnutí zvláštního senátu podle zákona č. 131/2002 Sb. č.j. Konf 5/2011-12 ze dne 20. 4. 2011. 7. Smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací byla uzavřena podle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Kupní smlouva na zařízení byla uzavřena v souladu s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). 8. V návaznosti na výše provedené dokazování soud shledal žalobní návrh žalobkyně zcela po právu, oprávněný co do důvodu, rozsahu i výše. Účastníci měli mezi sebou uzavřenu smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací sítí, jejímž předmětem bylo poskytování služeb elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb. Žalovaný se zavázal hradit žalobkyni cenu za služby třetích stran. Této své povinnosti však včas a řádně nedostál a zůstal žalobkyni dlužen celkovou částku 1 179,94 Kč. Soud proto žalobnímu návrhu v plném rozsahu vyhověl a žalovaného uznal povinným zaplatit žalobkyni dlužnou částku. 9. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 489 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v nákladech za zastoupení advokátem, které jsou tvořeny: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b odst. 1 bod 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, -) 3 režijními paušály po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT), -) a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 189 Kč. 10. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.