19 C 78/2020-15 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobkyně se návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku jako nepovoleného přečerpání limitu kontokorentu ze smlouvy o kontokorentu [číslo] (dále také„ smlouva“) uzavřené dne 17. 12. 2018 mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], a žalovaným. Na podkladě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr do limitu 5 000 Kč k jeho běžnému účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky a sazebník poplatků právní předchůdkyně žalobkyně. Poskytnuté peněžní prostředky byly úročeny úrokovou sazbou ve výši 19,90 % ročně. Žalovaný nebyl oprávněn čerpat peněžní prostředky nad sjednaný limit. Dále se žalovaný zavázal splácet právní předchůdkyni žalobkyně úvěr dle čl. 4 1. smlouvy tak, že za období předchozích 3 měsíců zajistí na běžném účtu kreditní obrat ve výši 25 % celkové výše kontokorentu. Splátky měly být hrazeny formou připsání jakékoliv příchozí (kreditní) transakce na běžném účtu žalovaného. Žalovaný přečerpal limit kontokorentu, proto jej právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala k úhradě dlužné částky, což však žalovaný neučinil. Právní předchůdkyně žalobkyně proto převedla svou pohledávku za žalovaným sestávající z nepovoleného přečerpání limitu kontokorentu a poplatku za upomínku na samostatný technický účet. Žalovaný byl o tomto postupu písemně informován dopisem ze dne 7. 6. 2019. Žalobkyně získala tuto pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2020 s účinností ke dni 24. 3. 2020, přičemž žalovanému byla změna na straně věřitele písemně oznámena dopisem ze dne 31. 3. 2020. Před podáním žaloby byl žalovaný marně vyzýván žalobkyní k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 23. 4. 2020. Žalovaná částka sestává z jistiny 6 478,76 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny. 2. Právní předchůdkyně žalobkyně provedla s odbornou péčí a v souladu s jí nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z informací získaných od žalovaného při osobním pohovoru s ním před sjednáním úvěru. Žalovaný byl zejména dotazován na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Dále právní předchůdkyně žalobkyně ověřila získané informace nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Při vyhodnocování rizik u žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně porovnala získané informace o příjmové a výdajové stránce žalovaného s historickými daty Českého statistického úřadu při zohlednění zaměstnání žalovaného včetně geografického a časového hlediska. Porovnáním příjmové a výdajové stránky žalovaného stanovila právní předchůdkyně žalobkyně výši disponibilních příjmů žalovaného, kterou poměřila výdajovou stránkou žalovaného, jejíž výši si ověřila z interních i externích zdrojů. V případě žalovaného po individuálním vyhodnocení poměrů žalovaného, při zohlednění výše stanovené splátky a při respektování politiky obezřetného úvěrování shledala právní předchůdkyně žalobkyně, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy s ohledem na výše uvedené kladla na posouzení úvěruschopnosti velký důraz, přičemž v případě nesplnění nezbytných podmínek ze strany žalovaného by právní předchůdkyně úvěr neposkytla. 3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud má za prokázané, že žalovaný uzavřel dne 9. 8. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], rámcovou smlouvu o poskytování bankovních a platebních služeb [právnická osoba] a na jejím základě dne 17. 12. 2018 smlouvu o kontokorentu [číslo] s tím, že žalovanému byl kontokorentní úvěr zřízen k jeho běžnému účtu č. [bankovní účet] do výše limitu 5 000 Kč. Bližší podmínky byly upraveny Všeobecnými obchodními podmínkami, Produktovými podmínkami a Sazebníkem poplatků, jakožto nedílnými součástmi uvedené smlouvy o kontokorentu (Návrh na uzavření Smlouvy o kontokorentu ze dne 17. 12. 2018, Rámcová smlouva o poskytování bankovních a platebních služeb ze dne 9. 8. 2016). Z výpisů z účtu žalovaného měla právní předchůdkyně ověřeno, že žalovaný měl, před poskytnutím kontokorentu, měsíční příjmy v dostatečné výši k tomu, aby byl schopný poskytnutý kontokorentní úvěr řádně a včas splácet (výpisy z účtu za období září 2016 až listopad 2018). Z výpisu z účtu za období prosinec 2018 je zřejmé, že žalovaný vyčerpal celou výši kontokorentu a současně jej přečerpal, čímž se dostal do nepovoleného debetního zůstatku, který v následujících měsících nevyrovnal (výpisy z účtu za období prosinec 2018 do březen 2020) V souladu s článkem [číslo]. Všeobecných obchodních podmínek byla právní předchůdkyně oprávněna odstoupit od smlouvy v případě, že nastane jakýkoliv případ porušení smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala žalovanému z důvodu nepovoleného přečerpání kontokorentního limitu k úhradě částku ve výši 6 478,76 Kč (výpis z účtu za období květen 2019). Žalovaný tento nepovolený přečerpaný limit nevyrovnal, a to ani po výzvách právní předchůdkyně žalobkyně (výzvy ze dne 26. 3. 2019, dne 17. 4. 2019 a ze dne 9. 5. 2019). Ta s ohledem na tuto skutečnost pohledávku žalovaného převedla v souladu s článkem 6. 5. smlouvy o kontokorentu na samostatný technický účet (výzva ze dne 7. 6. 2019). S ohledem na skutečnost, že žalovaný neuhradil dlužnou částku, právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2020 s účinností ke dni 24. 3. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 31. 3. 2020 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 31. 3. 2020, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 3. 2020, předávací protokol ke smlouvě o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty). Žalovaný byl k zaplacení vzniklého dluhu naposledy vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 23. 4. 2020 (oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva k plnění ze dne 23. 4. 2020). Žalovaný však ani na tuto výzvu nijak nereagoval a rovněž ničeho nezaplatil (žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by na dluhu něčeho hradil). Žalobkyni prokázala, svůj nárok na zaplacení dlužné částky ve výši 6 528,76 Kč skládající se z odkoupené jistiny ve výši 6 478,76 Kč a nákladu za vymáhání ve výši 50 Kč (výpis z účtu za období květen 2019, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva k plnění ze dne 23. 4. 2020). Žalobkyně má vedle dlužné částky nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny tj. z částky 6 478,76 Kč ode dne následujícího po splatnosti pohledávky, tedy od 7. 6. 2019. 5. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím kontokorentu žalovanému individualizovaným způsobem posoudila a ověřila úvěruschopnost žalovaného a to zejména na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného vyplývajících z výpisů z účtu žalovaného za roky 2016, 2017, 2018 a část roku 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně vedla žalovanému běžný účet, znala tedy jeho dlouhodobou transakční historii a mohla na tomto podkladě učinit dostatečně informované posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva tak byla i z hlediska splnění požadavku na posouzení úvěruschopnosti uzavřena platně a žalovaný byl z ní zavázán podle jejího shora prokázaného obsahu. 6. Věc byla soudem posuzována dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), přičemž podle § 2662 tohoto zákona, smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. 7. Podle § 1985 o. z. ten, kdo vede pro druhou stranu účet, může započíst peněžní prostředky na něm uložené na úhradu vzájemné pohledávky vzniklé na základě smlouvy o účtu. 8. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1751 o. z. část obsahu smlouvy lze určit