11 C 41/2022-19 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se podaným návrhem domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací [číslo] ze dne 17. 12. 2019 a smlouvy o poskytování služby elektronických komunikací [číslo] ze dne 17. 12. 2019. Nedílnou součástí smlouvy [číslo] je Přehled zapůjčeného/pronajatého vybavení podepsaný žalovanou, jenž byl sepsán po instalaci služby technikem žalobkyně na adrese žalované. Žalovaná stvrdila svým podpisem převzetí těchto zařízení: 1) [příjmení] [příjmení] [anonymizována tři slova] WiFi [anonymizováno] Router [anonymizováno] 2) Set-top-box a zavázala se uhradit cenu poskytnutých zařízení dle platného ceníku žalobkyně a dále cenu za provedenou instalaci – zprovoznění služby na adrese žalované. Žalobkyně vyúčtovala žalované cenu zařízení v celkové výši 1 150 Kč fakturou č. [anonymizováno] ze dne 31. 12. 2019 a cenu za provedenou instalaci služby ve výši 380 Kč fakturou č. [anonymizováno] ze dne 31. 12. 2019, tj. celkem ve výši 1 530 Kč, přičemž dlužná částka byla splatná dne 31. 1. 2020. Žalovaná však ve lhůtě splatnosti vyúčtovanou částku nezaplatila, a proto žalobkyně dopisem ze dne 24. 3. 2020 od smlouvy s žalovanou odstoupila. Žalovaná dlužnou částku ani přes předžalobní upomínku neuhradila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, dále jen„ o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 17. 12. 2019 jednak smlouvu o poskytování služby elektronických komunikací [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování služeb internetu s tarifem FiberHome 100, a jednak smlouvu o poskytování služby elektronických komunikací [číslo] jejímž předmětem bylo poskytování služby [anonymizována dvě slova], na jejichž základě se zavázala žalované zřídit a poskytovat telekomunikační služby a žalovaná se zavázala za ně zaplatit sjednané ceny. Nedílnou součástí každé ze smluv byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně a dle čl. 13 [číslo] protokol o předání služby, existuje-li. Žalobkyně v souvislosti se smlouvou o poskytování služby elektronických komunikací [číslo] předala žalované v den podpisu smlouvy mimo jiné zařízení Set-top-box, což žalovaná stvrdila svým podpisem na protokolu. Fakturou č. [anonymizováno] ze dne 31. 12. 2019 s datem splatnosti dne 31. 1. 2020 vyúčtovala žalobkyně žalované cenu Set-top-boxu částkou 500 Kč vč. DPH a ve faktuře č. [anonymizováno] ze dne 31. 12. 2019 s datem splatnosti dne 31. 1. 2020 byla žalované žalobkyní vyúčtována cena Routeru [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a Instalace služby Fiber celkovou částkou 1 030 Kč vč. DPH. Žalovaná takto vyúčtované částky žalobkyni neuhradila, a to ani přes předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 6. 8. 2021 zaslané žalované dne 6. 8. 2021. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Účastníci uzavřeli v obou případech smlouvu dle § 63 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. V souvislosti s těmito smlouvami pak žalobkyně žalované poskytla a instalovala zařízení k užívání služeb elektronických komunikací, čímž došlo mezi účastníky ke vzniku závazkového vztahu v podobě kupní smlouvy v souladu s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, dále jen„ o. z.“. Na základě kupní smlouvy vznikla žalované povinnost uhradit za poskytnutá zařízení kupní cenu. Žalovaná se se splněním této povinnosti dostala do prodlení, soud proto shledal žalobní návrh žalobkyně zcela po právu, příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení soud žalobkyni přiznal v souladu s § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 1 300 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 400 Kč a v odměně advokáta, která je tvořena: -) částkou 600 Kč, tj. odměnou za 3 úkony právní služby (§ 11 odst. 1 a § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), kdy sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí 200 Kč, a -) odměnou advokáta za 3 paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 13 odst. 4 ve znění § 14b odst. 5 AT). O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.