11 C 69/2023-26 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Manžel se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal rozvodu manželství s manželkou s odůvodněním, že ve zpočátku spokojeném manželství se vztahy účastníků začaly zhoršovat a objevovat se hádky. Postupem času se manželé citově odcizili a přestali si rozumět úplně. Manželka se k návrhu na rozvod manželství připojila a souhlasila s ním, a proto soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen„ z. ř. s.”) pokládá návrh za návrh společný. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento závěr o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Magistrátem města Mladá Boleslav. Z manželství se narodil dne [datum] nezletilý syn [jméno], o jehož péči a výživě bylo pro dobu po rozvodu rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým nabyl právní moci dne [datum] a kterým soud schválil dohodu manželů. Soud vzal za svá shodná tvrzení manželů ohledně příčiny rozvratu manželství spočívající ve vzájemných rozporech a hádkách, v důsledku kterých došlo k citovému odcizení manželů, přičemž od počátku roku 2020 manželé nežijí ve společné domácnosti. Obnovu manželského soužití oba vyloučili. Manželé nemají společný majetek, který by bylo nutné vypořádat v rámci společného jmění manželů. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci (mezinárodní příslušnosti), neboť se jedná o věc s cizím prvkem – manželé jsou státními příslušníky [země]. Otázku pravomoci soudu v tomto případě upravuje Nařízení rady (EU) č. 2019/1111, o soudní příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen Nařízení Brusel II ter). Pravomoc zdejšího soudu pak vyplývá z ustanovení čl. 3 písm. a) Nařízení Brusel II ter, podle kterého jsou mimo jiné příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklý pobyt. Manželé měli poslední společné obvyklé bydliště na území České republiky v obvodu Okresního soudu v Mladé Boleslavi, přičemž oba manželé zde bydlí. V daném případě je tak dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky, konkrétně pak Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Dle § 49 odst. 1 téhož zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V daném případě je proto třeba postupovat podle českého právního řádu. Podle § 22 slovenského zákona č. 36/2005 Z. z., o rodine a o zmene a doplnení niektorých zákonov, soud k zrušení manželství rozvodem může přikročit jen v odůvodněných případech. Podle § 23 téhož zákona soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést tehdy, jsou-li vztahy mezi manžely tak vážně narušené a trvale rozvrácené, že manželství nemůže plnit svůj účel a od manželů nelze očekávat obnovení manželského soužití. Soud zjišťuje příčiny, které vedly k vážnému rozvratu vztahů mezi manžely, a při rozhodování o rozvodu k nim přihlédne, Soud při rozhodování o rozvodu vždy přihlédne k zájmu nezletilých dětí. Soud při posuzování míry rozvratu vztahů mezi manžely přihlíží i k porušení povinností manželů podle § 18 a 19 zákona. Na základě výše uvedeného je patrné, že účastníci splnili podmínky ustanovení § 22 a 23 zákona o rodině, neboť bylo prokázáno, že manželství již neplní svoji funkci, náprava již není možná - účastníci žijí odděleně, ani jeden z manželů nemá zájem na obnovení jejich manželského soužití. Za příčinu rozvratu manželství soud považuje vzájemné rozpory a hádky. Současně nebyly v řízení zjištěny skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že by rozvod manželství byl v rozporu se zájmy nezletilých dětí. Soud proto manželství účastníků rozvedl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), podle něhož ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, ledaže by tu byly okolnosti odůvodňující jejich přiznání, které však v daném případě soud neshledal.