14 C 172/2022-28 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Manželka se návrhem podaným ke zdejšímu soudu domáhala rozvodu manželství s manželem s odůvodněním, že ve zpočátku spokojeném manželství se vztahy účastníků začaly zhoršovat a objevovat se hádky, manželství považuje za hluboce a trvale rozvrácené a nemá již zájem v manželském svazku setrvávat. Manžel s návrhem na rozvod manželství nesouhlasil, neboť měl za to, že jejich vztah stále funguje. Připustil, že mezi manžely docházelo ke konfliktům, vše ale souviselo s tím, že manžel přišel o zaměstnání, nyní je již zase zaměstnán a vydělává peníze, má tak za to, že již je vše v pořádku. Soud se nejprve zabýval otázkou své pravomoci (mezinárodní příslušnosti), neboť se jedná o věc s cizím prvkem – manžel je státním příslušníkem Slovenské republiky. Otázku pravomoci soudu v tomto případě upravuje Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (dále jen„ Nařízení“), konkrétně článek 3 odstavec 1 písm. a) odrážka druhá, podle něhož jsou ve věcech rozvodu příslušné soudy toho členského státu, na jehož území měli manželé poslední společné obvyklé bydliště, pokud zde jeden z nich ještě bydlí. Manželé měli poslední společné obvyklé bydliště na území České republiky, v obvodu Okresního soudu v Mladé Boleslavi, přičemž oba manželé zde i nadále bydlí. V daném případě je tak dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky, konkrétně pak Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutková zjištění, z nichž učinil tento závěr o skutkovém stavu: Manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před Magistrátem města Mladá Boleslav (oddací list). Z manželství se děti nenarodily (výpis z CEO manželky, výpis z ISZR manžela). Z výpovědi manželky vyplynulo, že manželka za příčinu rozvratu manželství považuje alkoholismus manžela, s manželem intimně nežije, v podstatě již od svatby všechno přestalo fungovat, manžel upřednostňoval hospodu a kamarády. Je pravdou, že finančně byla manželka zaopatřená, nic jiného však nefungovalo. Manžel býval často opilý, a proto přišel i o práci, pak začalo i fyzické napadání manželky. Manžel doma spoustu věcí porozbíjel, poslední incident byl v nedávné době, kdy manžel vtrhl do bytu manželky pod záminkou, že si chce vzít vrtačku, došlo k hádce, kdy manžel držel manželku pod krkem. Manželé žádný společný majetek nemají a ani společné nezletilé děti. Obnovení manželského soužití manželka vylučuje. Manžel ve výpovědi částečně potvrdil skutečnosti, které uváděla manželka. Doplnil, že v době, kdy měl problémy, ho manželka nechala 12 dní na ulici bez všeho, manželce po celou dobu peníze dával, hodně pracoval, manželka měla všechno, i věci, které rozbil u ní v bytě, koupil. Finančně manželé nikdy neměli žádný problém. Do problémů se dostal kvůli svému pití, manželku má však stále rád, chtěl bych se pokusit o obnovu, ví však, že manželka s ohledem na svoji tvrdohlavou povahu s tím nebude souhlasit. Za manželku zaplatil i její dluhy i dluhy jejího syna. Potvrdil, že se dostal do finančních problémů, to však již vyřešil. Manželé měli problémy i v intimní oblasti. Manželka už však zapomněla zmínit, že společně se svou sestrou manžela z bytu vyhodily, a nyní je na ubytovně. Společný majetek manželé nemají. Již přesně nedokáže určit, jak dlouho problémy v manželství trvají, lituje však toho, co udělal. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Ve smyslu § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Dle § 49 odst. 1 téhož zákona se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. V daném případě je proto třeba postupovat podle českého právního řádu. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“), může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odstavce 2 téhož ustanovení soud manželství nerozvede, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma. Podle § 655 o. z. je manželství trvalý svazek muže a ženy vzniklý způsobem, který stanoví tento zákon. Hlavním účelem manželství je založení rodiny, řádná výchova dětí a vzájemná podpora a pomoc. Podle § 758 manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené. Soud považuje problémy s alkoholem manžele společně se hádkami manželů za primární příčinu rozvratu manželství, v jejímž důsledku nelze očekávat obnovení manželského soužití, nadto za situace, kdy již jeden z manželů nemá zájem ani snahu o jeho obnovení. Jejich manželství je čistě formální a neplní svou společenskou funkci, kdy manželé spolu již ani nežijí. V případě, že manželé nedokážou, byť i jen ze strany jednoho z nich, překonat manželský rozvrat nelze nadále někoho z nich nutit setrvávala v nefunkčním manželství. S ohledem na shora uvedené soud proto manželství účastníků rozvedl. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“), podle něhož ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení, ledaže by tu byly okolnosti odůvodňující jejich přiznání, které však v daném případě soud neshledal.