19 C 145/2023-14 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala uhrazení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím ve formě úroku z prodlení. Uvedla, že dne 4. 12. 2008 byla mezi [právnická osoba] s.r.o, [IČO], sídlem: [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaným uzavřená smlouva o půjčce [číslo] (dále jen„ smlouva o půjčce“). Na základě podepsané smluvní dokumentace byla žalovanému poskytnuta dne 4. 12. 2008 půjčka ve výši 15 000 Kč, která byla vyplacena v hotovosti žalovanému. Žalobce k prokázání tohoto tvrzení předložil výdajový pokladní doklad původního věřitele. Jelikož žalovaný platby dle předmětné smlouvy o půjčce hradil jen částečně, ocitl se tak v prodlení s hrazením těchto závazků vyplývajících ze smlouvy o půjčce, rozhodl se původní věřitel postoupit svou pohledávku ze smlouvy o půjčce vůči žalovanému na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 2. 2009. Žalobkyně touto žalobou vůči žalovanému uplatňuje pouze nárok na vrácení nesplacené části jistiny předmětné zápůjčky. Žalovaný k dnešnímu dni uhradil původnímu věřiteli a žalobkyni pouze částku ve výši 1 695,36 Kč. Žalobkyně eviduje vůči žalovanému pohledávku, na neuhrazené jistině zápůjčky ve výši 13 304,64 Kč. K úhradě příslušné částky žalobkyně žalovaného vyzvala předžalobní výzvou ze dne 12. 12. 2022, a to se lhůtou k úhradě do 6. 1. 2023. Žalobkyně současně s částkou 13 304,64 Kč v rámci této žaloby požaduje i zákonný úrok z prodlení s úhradou této částky, a to za dobu ode dne 7. 1. 2023 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se ani jeden z účastníků bez omluvy nedostavil. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav: [právnická osoba] uzavřela s žalovaným jako dlužníkem smlouvu o půjčce [číslo] dne 4. 12. 2008, na základě kterého poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit věřiteli v 12ti měsíčních splátkách po 2 100 Kč počínaje 15. 12. 2008 celkově částku 25 190 Kč (10 190 Kč jako souhrnný poplatek, 15 000 Kč jistina úvěru). Uvedené skutečnosti byly soudem zjištěny z kopie smlouvy o půjčce [číslo]. Z výdajového pokladního dokladu č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný přijal od [právnická osoba] částku 15 000 Kč, kdy hotovost byla vydána na základě smlouvy o půjčce [číslo]. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2009, uzavřené podle § 524 a následující zák. č. 40/1964 Sb. soud zjistil, že [právnická osoba] jako postupitel postoupil na společnost [právnická osoba] pohledávku, mimo jiné za žalovaným. Pohledávka byla uvedena v příloze [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávky pod pořadovým [číslo]. V době postoupení pohledávky činila zbývající dlužná částka 25 190 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 12. 12. 2022 a podacího lístku k ní soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k uhrazení částky 12 304,64 Kč s tím, že je tvrzeno, že žalobkyni dosud uhradil pouze 2 695,36 Kč. Soud zjistil, že tvrzená částka v žalobě o provedených úhradách, a to 1 695,36 Kč se neshoduje s částkou uváděnou v důkazech, kde se uvádí (předžalobní výzva), že bylo celkem na dluh uhrazeno 2 695,36 Kč. S ohledem na nepřítomnost žalobkyně u soudního jednání nemohl soud poučit žalobkyni o tomto rozporu, proto vycházel z předložených důkazů, tedy, že na dluh bylo uhrazeno o 1 000 Kč výše, než je tvrzeno v žalobě. Soud má za to, že v žalobě jde navíc o písařskou chybu místo 2 695,36 Kč je uvedeno 1 695,36 Kč. Soud po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb. a zákona č. 513/1991 Sb. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč dne 4. 12. 2008 a žalovaný se zavázal tuto částku společně s poplatkem ve výši 10 190 Kč věřiteli vrátit. Smlouva byla v souladu s tehdy platným zákonem č. 40/1964 Sb. § 524 postoupena na žalobkyni dne 15. 2. 2009. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti, prokázala i aktivní legitimaci ve sporu na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Žalobkyně žalovala jen nesplacenou část jistiny. Soud tedy neřešil soulad„ souhrnného poplatku“ jako de facto úroku z úvěru s dobrými mravy. Pokud jde o částku nesplacené jistiny, považuje soud nesoulad mezi tvrzením a důkazem – předžalobní výzva za písařskou chybu a vychází z toho, že uhrazena na dluh byla částka 2 695,36 Kč tak, jak uvádí předžalobní výzva. Soud proto žalobě co do částky 12 304,64 Kč vyhověl. Co do částky 1 000 Kč žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy náklady soud přiznal převážně úspěšné žalobkyni. Žalobkyně byla úspěšná co do 84% procent svého nároku, proto jí z celkové částky nákladů řízení 2 252 Kč bylo přiznáno 1 890 Kč. Celkové náklady řízení sestávají ze soudního poplatku ve výši 800 Kč. Z náhrady nákladů právního zastoupení advokátem dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. á 300 Kč za úkon právní služby, celkem 900 Kč, á 100 Kč jako režijní paušál, celkem 300 Kč, k tomu DPH z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč.