20 C 253/2021-268 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 109 800 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení za práci, kterou žalobce pro žalovanou s jejím souhlasem vykonal a uložil žalobci zaplatit žalované na nákladech řízení 101 300 Kč, do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalované. 2. Soud prvního stupně dospěl po provedeném dokazování k závěru, že„ žalobce v řízení neunesl břemeno tvrzení a důkazní o ve věci rozhodné skutečnosti“, kdy„ konkrétně v řízení nebylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou byla sjednána jakákoliv pracovní smlouva či jiná dohoda, na základě níž měl žalobce v měsících květen až září 2020 vykonávat pro žalovanou práci“ a„ nelze tedy mezi účastníky řízení hovořit ani o platně uzavřeném pracovněprávním vztahu ve znění zákoníku práce, ani o tzv. faktickém pracovním poměru - tj. právním stavu, kdy fyzická osoba koná pro zaměstnavatele s jeho vědomím a dle jeho pokynů závislou práci, ačkoliv mezi nimi nevznikl platný pracovněprávní vztah“. A„ nebyla-li žalovaná shledána smluvní stranou pracovněprávního závazku, byť i faktického, povinnost k náhradě odměny za práci, potažmo bezdůvodného obohacení jí nenáleží“. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, v němž soudu prvního stupně vytýkal, že na základě z provedených důkazů nesprávně zjištěného skutkového stavu dospěl k chybným právním závěrům. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. 5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, ve věci nařídil jednání, při němž poukázal na to, že přes provázanost a spletitost vztahů nejen mezi účastníky, ale i dalšími subjekty, které se podílely na dojednávání působení žalobce při zprovozňování linky na výrobu respirátorů, je z obsahu dokazování zřejmé, že žalobce odvedl práci, z níž měla v konečném důsledku prospěch i žalovaná, a jen v důsledku pouze neurčitých ústních domluv není s jistotou zřejmé, zda pracoval jako zaměstnanec subdodavatele nebo přímo pro žalovanou, vyrábějící respirátory či pro jejího společníka a jednatele [příjmení] [příjmení], který je jako OSVČ dovozcem a vlastníkem výrobní linky. Apeloval na sporné strany, aby aktivně přispěly k vyřešení sporu vícestrannou dohodou a předešli tak možným dalším soudním sporům. 6. Následně, po několikatýdenním mimosoudním jednání, vzal žalobce žalobu v plném rozsahu zpět s tím, že mezi účastníky došlo k uzavření dohody o narovnání, která řeší jak sporné nároky účastníků, tak náhradu nákladů tohoto soudního řízení. Žalovaná se zpětvzetím žaloby souhlasila. Odvolací soud proto podle ustanovení § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) napadený rozsudek zrušil a řízení zastavil. 7. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. za situace, kdy, vzhledem k uzavřené dohodě o narovnání, ani jedna strana nepožadovala, aby jí byla náhrada nákladů řízení přiznána.