14 C 329/2023-24 — Okresní soud v Mladé Boleslavi

1. Žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o zápůjčce, kdy na základě této smlouvy byly žalovanému na účet poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal za poskytnutí půjčky uhradit poplatek ve výši , částka, , jistina i poplatek byly splatné dne 17. 7 2022, žalovaný však neuhradil svůj závazek řádně a včas. Žalobkyně uvedla, že prověřila úvěruschopnost žalovaného, před uzavřením smlouvy si vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazní o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně sdělila, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení. Žalovaná celkem uhradil žalobkyni částku , částka, .2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ve věci bylo nařízeno ústní jednání na den , datum, , žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se k tomuto jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a pouze na základě do spisu založených důkazů.4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovaným, žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku , částka, , žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit žalobkyni do , datum, a to spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši , částka, . RPSN bylo stanoveno na 1 688 %, pokud by žalovaný vyčerpal zápůjčku okamžitě v plné výši a tuto splatil ve výši a termínech uvedených v č.l. 1.4. smlouvy o zápůjčce. Smlouva byla uzavřena a podepsána na dálku elektronickými prostředky. Součástí smlouvy byly , právnická osoba, podmínky. Součástí smlouvy byl i Sazebník poplatků za úkony žalobkyně při vymáhání pohledávky v případě, kdyby se žalovaný dostal do prodlení.5. Z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, na účet č. , č. účtu, částku , částka, .6. Žalobkyně dále k důkazu předložila kopie upomínek zaslané žalovanému jako náklad spojený s uplatněním pohledávky, ze kterých soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného celkem pěti upomínkami, a to ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , kdy vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky.7. Na základě provedeného dokazování a shodných tvrzení účastníků dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:8. Dne , datum, žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku , částka, a žalovaný se tuto částku zavázal vrátit do , datum, , spolu s poplatkem za poskytnutou půjčku ve výši , částka, . Žalovaný však částku řádně a včas žalobkyni ani přes opakované upomínky neuhradil. Žalobkyni byla uhrazena pouze částka , částka, . Následně žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, a to dne ze dne , datum, , která byla žalovanému dle podacího lístku odeslána téhož dne.9. Podle ust. § 2390 o. z, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, do , datum, , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.12. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Ve svém rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Tento závěr pak vyplývá zejména ze systematického, logického, historického a především pak teleologického výkladu předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž výklad jazykový, z něhož by bylo možné dovozovat pouhou relativní neplatnost úvěrové smlouvy, byl již překonán. Soudy totiž musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze pak vychází zejména z rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. Pl. 1/10, sp. zn. Pl. ÚS 92/06, sp. zn. I. ÚS 523/07) a rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. , spisová značka, ).16. Dle názoru Ústavního soudu vysloveného v rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 4129/18 „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“17. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:18. Smlouva o zápůjčce ze dne , datum, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet absolutně neplatná. K závěru, že žalobkyně nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, soud dospěl na základě tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených důkazů, z nichž vyplynulo, že žalobkyně dostatečně nezkoumala příjmovou ani výdajovou stránku žalovaného. Tímto svým postupem žalobkyně porušila svoji povinnost stanovenou jí v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora uvedenou stabilní rozhodovací praxí vyšších soudů je nutné uzavřít, že předmětná smlouva je od počátku neplatná. Plnění poskytnuté žalovanému ve výši , částka, bylo tedy plnění učiněné bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který odpadl, a je nutné je považovat za bezdůvodné obohacení, které je ten, kdo se takto na ú