7 C 164/2021-43 — Okresní soud v Mělníku

Manželé se společným návrhem, doručeným zdejšímu soudu dne [datum] a doplněným [datum], domáhali rozvodu manželství uzavřeného dne [datum] na MÚ [obec], z něhož se narodil dosud nezletilý syn [jméno] a nezletilá dcera [jméno]. Manžel je občanem České republiky, manželka je občankou Ruské federace, což do řízení vnáší mezinárodní prvek a otázku mezinárodní příslušnosti soudů k projednání a rozhodnutí věci. Poslední společné bydliště účastníků bylo v obci [obec], [obec a číslo], okres [okres]. Na této adrese se nyní zdržuje částečně jen manžel, který střídavě žije i v [obec], manželka žije s dětmi trvale v [obec]. Bydliště obou účastníků je tak v České republice, poslední společné bydliště účastníků bylo v obvodu Okresního soudu v Mělníku a v obvodu tohoto soudu nadále žije manželka. Žaloba byla podána k soudu dne [datum], řízení tedy bylo zahájeno za účinnosti zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen„ ZMPS“). Ohledně práva hmotného, jímž se bude řídit rozvod účastníků, platí, že je nutno použít úpravu účinnou v době rozhodování soudu, tedy ZMPS. Podle § 47 odst. 1 ZMPS nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Soudy České republiky jsou jako soudy státu posledního společného bydliště účastníků a státu, v němž mají oba účastníci v současné době obvyklý pobyt, když současně je manžel českým státním příslušníkem mezinárodně příslušené k projednání a rozhodnutí věci jak dle článku 3 odstavce 1 druhé odrážky Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti, tak dle smlouvy uzavřené mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ([příjmení], [datum]; [číslo] Sb.). Soud ve věci jednal podle zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s.) a po právní stránce věc posoudil dle § 755 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) o rozvodu manželství. Dle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 1 z. ř. s. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před Městským úřadem Kralupy nad Vltavou. Ke dni podání návrhu na rozvod manželství spolu manželé nežijí intimně, ani hospodářsky od poloviny roku 2020, tj. více jak šest měsíců, nebydlí ve stejném bydlišti. Rozsudkem ze dne 3. 1. 2022, č. j. 0 P 283/2021 – 63, schválil soud dohodu rodičů o úpravě péče a výživy pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů nezletilého [jméno] [celé jméno manžela] a nezletilé [jméno] [celé jméno manželky]. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] Dohodou, uzavřenou mezi účastníky dne [datum], byly pro dobu po rozvodu manželství vypořádány jejich vzájemné majetkové vztahy a společné bydlení. Podpisy účastníků na smlouvě byly úředně ověřeny. Dle § 757 o. z. platí, že připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podal druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud a) ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, b) manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, c) manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu s tím, že tyto dohody vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. Soud ve věci postupoval podle § 384 odst. 1 z. ř. s., když řízení bylo zahájeno společným návrhem obou manželů, kteří navrhovali rozvod bez zjišťování příčin rozvratu manželství. Po provedení dokazování má soud za to, že podmínky uvedené v § 757 o. z. jsou splněny, proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a manželství rozvedl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 23 z. ř. s., kdy nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení ve statusových věcech manželských.