15 C 30/2024-73 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, se smluvním úrokem a úrokem z prodlení, patrné z výroku I. tohoto rozsudku. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovaným, po posouzení úvěruschopnosti žalovaného, uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , č. účtu, , kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 7,99 % ročně a s dalšími vyúčtovanými službami dle sazebníku žalobkyně v pravidelných 119 měsíčních anuitních splátkách ve výši , částka, (dále jen „smlouva“). Nedílnou součástí smlouvy všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně. Žalobkyně úvěr žalovanému poskytla na úvěrový účet č. , č. účtu, , a to za účelem splacení závazků žalovaného, které mu žalobkyně na uvedeném účtu vedla. Žalovaný úvěr čerpal, ovšem řádně a včas nesplácel, a to ani přes opakované upomínání ze strany žalobkyně. Žalobkyně proto úvěr ke dni , datum, zesplatnila, o čemž byl žalovaný informována. Žalovaná částka ve výši , částka, představuje nesplacenou dlužnou jistinu ve výši , částka, a poplatky ve výši 760, , částka, (náklady spojené s upomínáním dle ceníku žalobkyně).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal ve sporu zcela pasivní.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Soud vycházeje z listin předložených žalobkyní, učinil následující skutková zjištění: Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne , datum, prostřednictvím elektronického bankovnictví , právnická osoba, – , Anonymizováno, smlouvu o úvěru. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků ve výši 7,99 % ročně a poplatků řádně splatit v pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , nejpozději do , datum, . Úvěr byl sjednán jako účelový ke splacení dluhů žalovaného z poskytnutého úvěru vedeného na úvěrovém účtu č. , č. účtu, /viz smlouva na č. l. 55-57 spisu, detaily , podezřelý výraz, na č. l. 43-54 spisu/. Žalobkyně při hodnocení schopnosti žalovaného úvěr splácet vycházela z údajů uvedených žalovaným, kdy jeho příjmy ve výši , částka, ověřila pomocí příchozích transakcí na účet žalovaného vedeného u žalobkyně. Žalovaný uvedl výdaje ve výši , právnická osoba, Kč a nájemné ve výši , částka, . Žalobkyně vycházela jednak z uvedených výdajů a jednak z předpokládaných výdajů na základě údajů uvedených žalovaným a interních údajů, se kterými žalobkyně disponovala, kdy zohlednila výši životního minima, normativní náklady na bydlení, předpokládané životní náklady a výdaje žalovaného odhadla ve výši , částka, . Dále zjistila a při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet zohlednila, že žalovaný má již existující úvěry s celkovou měsíční splátkou ve výši , částka, , kdy nové splátkové zatížení po poskytnutí úvěru by s ohledem na částečnou konsolidaci činilo , částka, /viz posouzení úvěruschopnosti na č. l. 9 spisu, výpisy z účtu na č. l. 10-42 spisu/. Žalovaný úvěr čerpal ve sjednané výši, řádně a včas ani přes upomínky úvěr neuhradil. Žalobkyně proto ke dni , datum, úvěr zesplatnila a žalovanému vyúčtovala poplatky za upomínání /viz výpis z úvěrového účtu na č. l. 60-61 spisu, výzva na č. l. 62 spisu, rozhodnutí o zesplatnění na č. l. 63 spisu/. Naposledy byl žalovaný vyzván k uhrazení dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, /viz předžalobní upomínka vč. dodejky na č. l. 64-65 spisu/.5. Na základě listin založených do spisu žalobkyní soud stran skutkového stavu uzavřel, že žalovaný sjednal s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru, podle níž žalovaný mohl v rámci úvěru čerpat finanční prostředky až do výše , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Žalovaný ani přes výzvy k úhradě dlužné částky, úvěr nesplatil.6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).7. Podle § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Dle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Dle odst. 2 téhož ustanovení uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než , částka, a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše , částka, . Dle odst. 3 souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však , částka, .12. Po provedeném dokazování a při aplikaci shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, . Soud vzal dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když ověřila příjmy a výdaje žalovaného a zjistila, že po odečtení splátkového zatížení a odhadovaných výdajů žalovaného od jeho příjmů, žalovanému zbyde disponibilní zůstatek dostatečný ke splácení předmětného úvěru. Žalobkyně se nespolehla pouze na tvrzení žalovaného, ale v rámci svých možností zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně a včas nesplácel, proto žalobkyně využila svého práva vyplývajícího ze smlouvy o úvěru a úvěr zesplatnila. Žalovanému tak vznik