17 C 208/2023-45 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobce se obrátil dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnil nárok na zaplacení částky ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnil tím, že žalovaný s žalobcem uzavřel dne , datum, smlouvu o zápůjčce finančních prostředků, na základě které poskytl žalobce žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 200 000 Kč. Předmětná půjčka byla sjednána bezúročně, bude-li vrácena do , datum, , avšak se sankčním úrokem ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení, při nedodržení uvedeného termínu. Žalovaný dluh ve stanoveném termínu neuhradil, proto mu právní zástupkyně žalobce zaslala dne , datum, výzvu k úhradě dlužné částky s příslušenstvím, a to do , datum, . Žalovaný si výzvu nevyzvedl a svůj dluh ke dni podání žaloby neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, který se z jednání soudu omluvil. V této souvislosti soud dále konstatuje, že byla-li mu v den konání ústního jednání, tedy dne , datum, v , Anonymizováno, hod. z e-mailové schránky , e-mail, doručena zpráva, jejímž obsahem byla vyjma omluvy žalovaného též žádost o „odročení“ ústního jednání s odůvodněním, že je žalovaný na služební cestě v zahraničí a nemůže se k soudu dostavit, posoudil soud nijak nepodloženou žádost o odročení jako nedůvodnou. Má-li být totiž jednání odročeno z důvodu týkajícího se některého z účastníků, musí být tento důvod nejen předem sdělen, ale i konkretizován a zároveň doložena jeho existence, aby soud mohl posoudit jeho závažnost (srov. kupř. rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. , spisová značka, ). V daném případě soud navíc hodnotí žádost o odročení ústního jednání, o jehož konání byl žalovaný zpraven již dne , datum, jako snahu žalovaného o bezdůvodné protahování řízení a oddalování rozhodnutí ve věci. Ponechat stranou totiž nelze skutečnost, že omluva žalovaného spojená s žádostí o odročení jednání byla vůbec prvým a jediným úkonem jinak v řízení zcela pasivního žalovaného, který opakované výzvy soudu k vyjádření ponechával bez reakce (srov. kupř. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ).4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru: Žalobce a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému při podpisu smlouvy v hotovosti peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Žalovaný potvrdil převzetí zápůjčky svým podpisem a zavázal se jí vrátit žalobci v plné výši do , datum, /viz smlouva o zápůjčce na č. l. 4 spisu/. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě zápůjčky předžalobní výzvou ze dne , datum, , s tím, že dlužná částka má být žalobci uhrazena nejpozději do , datum, /viz předžalobní výzva na č. l. 5spisu, dodejka datové zprávy na č. l. 6 spisu/. Žalovaný netvrdil a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu.5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.”), ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.6. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a v plném rozsahu jí včetně příslušenství vyhověl.8. Soud vzal za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalobce poskytl žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy jistinu zápůjčky ve výši 200 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaný zápůjčku obdržel, což stvrdil svým podpisem, nesplatil však dlužnou částku řádně a včas. Soud proto přiznal žalobci částku 200 000 Kč odpovídající požadované nesplacené části jistiny ve výši 200 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku řádně a včas, octl se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobci přiznal i úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. tak, jak je žalobce uplatnil.9. , adresa, k plnění byla stanovena ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 43 050 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 200 000 Kč sestávající z částky 9 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a účast na jednání soudu) a z částky 4 550 Kč za jeden tzv. půl-úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.. Jejich zaplacení soud žalovanému uložil ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobce jako advokátky dle § 149 odst. 1 o. s. ř.