16 C 250/2024-180 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobce se obrátil ke zdejšímu soudu dne , datum, se žalobou, kterou se domáhal proti žalovanému vyklizení nemovitostí specifikovaných ve výroku I. rozsudku. Svůj nárok odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, přičemž žalovaný je v současnosti užívá bez právního důvodu, neboť mezi účastníky nebyla uzavřena žádná nájemní smlouva, žalobce žalovanému neudělil souhlas s užíváním nemovitostí. Žalovaný za užívání nemovitostí žalobci nikdy ničeho nehradil a nehradí, přičemž v nemovitostech žije, pohybuje se po nich, má v nich uskladněny věci, využívá studnu i sklípek, užívá plody ovocných stromů. Na předžalobní upomínku k vyklizení nemovitostí nijak nereagoval.2. Žalovaný v podání ze dne , datum, upozornil, že u zdejšího soudu probíhá řízení sp.zn. , spisová značka, , v němž se žalovaný v postavení žalobce domáhal určení, že výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí je paní , jméno FO, , žaloba byla zdejším soudem zamítnuta a odvolací řízení dosud nebylo skončeno. Navrhl z uvedeného důvodu řízení přerušit, usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , zdejší soud návrhu vyhověl a řízení přerušil, neboť v uvedeném řízení byla řešena otázka vlastnického práva k předmětným nemovitostem, a tedy i aktivní legitimace k podání žaloby na vyklizení. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , byl rozsudek zdejšího soudu potvrzen. Žalobce, jehož vlastnické právo je zapsáno v katastru nemovitostí, je tak aktivně legitimován k podání žaloby.3. V rámci vyjádření k žalobě ze dne , datum, žalovaný uvedl, že proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal dovolání, z uvedeného důvodu se domnívá, že žaloba je podána předčasně. Je otcem žalobce, což je pro posouzení věci významné. Ve společnosti existuje nepsané pravidlo, že děti by měly svým rodičům věnovat náležitou úctu a podporu, zejména v období, kdy rodiče dosáhnou vyššího věku. Vyklizení otce z nemovitosti, kterou sám postavil a dlouhodobě obýval působí nejen neeticky, ale jako zásadní selhání morální odpovědnosti dětí vůči svým rodičům. Taková žaloba může mít negativní dopad na rodinné vztahy a měla by být zvážena i z hlediska společenských hodnot a principy, které upřednostňují solidaritu před formálním uplatňováním práv. Žalovaný se snaží vyjít ze svého skromného důchodu a po žalobci nežádal nic jiného než možnost dožít v domě, ve kterém prožil celý svůj život a postavil ho vlastníma rukama. Chování žalobce je hyenismem, o to křiklavějším, že žalovaný žalobci jako svému synovi vypomohl nemalou částkou 1 000 000 Kč, kterou mu doposud nevrátil, chová se k otci hrubě a snaží se jej vystrnadit z domova. Žalovanému je skoro 80 let, takový věk již představuje fyzickou i psychickou zranitelnost, je to fáze života, kdy by měl mít člověk zajištěnu podporu a jistotu ze strany blízkých. Nesporným faktem je, že dům, který je předmětem sporu, byl postaven a financován samotným žalovaným. Tato okolnost je naprosto zásadní, žalovaný byl hlavním investorem a tvůrcem nemovitostí, vytvořil hodnotu, která slouží nejen jemu, ale i ostatním členům rodiny, toto zakládá jeho morální a legitimní právo na užívání těchto nemovitostí. Žalovaný dlouhodobě užívá nemovitost jako svůj domov, což bylo v minulosti považováno za samozřejmost a nevyžadovalo formální ujednání v podobě nájemní smlouvy. Její absence neznamená, že žalovaný nemá právo nemovitosti obývat, spíše odráží vztah mezi otcem a synem, který byl založen na důvěře a respektu. Jednání žalobce je tak s ohledem na vše shora uvedené v rozporu s dobrými mravy, neboť zákonná práva nelze vykonávat v rozporu se základními principy spravedlnosti a lidské důstojnosti. Soud by měl při svém rozhodování zvážit nejen právní aspekty, ale i etické hodnoty a dopad svého rozhodnutí na obě strany sporu. Z uvedených důvodů žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby.4. V reakci na vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že pokud žalovaný poukazuje na hodnoty rodiny a vztah rodičů a dětí, v jeho případě jde o vnímání morálky 20. či spíše 19. století, kdy žalovaný vybízí k takřka bezmezné a jednostranné úctě k rodičům. Očekává od žalobce extenzivní výhody nad rámec zákona z důvodu věku a otcovství, bez ohledu na jakékoliv další podstatné okolnosti, jako je například chování otce vůči synovi. Dnes však není morální povinností potomků strpět jakékoliv šikanózní jednání ze strany starších, byť dokonce vlastních rodičů, zvláště pokud se tito rodiče chovají ke svým dětem způsobem porušujícím nejzákladnější principy slušného chování. Vztahy mezi žalobcem a žalovaným jsou dlouhodobě narušeny, když zejména žalovaný se k žalobci, jakož i k širší rodině, chová zcela nepřístojně. Žalovaný je osoba s dominantní povahou, což uplatňuje ve vztahu k ostatním členům rodiny. Po dlouhá léta snášel žalobce a jeho rodina ústrky žalovaného, který se vyznačoval sobeckostí a sebestředností, s přibývajícím věkem se jeho chování stalo nesnesitelným a postupně se s žalovaným ve zlém rozešli takřka všichni členové rodiny. Spory o nemovitosti jsou jen vyústěním množství sporů v rámci rodiny. Žalovaný žalobce častoval nadávkami, vyhrožoval jemu i dalším členům rodiny, ohledně svého otcovství k žalobci si nechal vypracovat testy DNA, snaží se žalobce vyprovokovat, aby mu ublížil a mohl ho nechat zavřít. Na žalobce podal trestní oznámení pro vykonstruované podezření z odcizení finančních prostředků, toto bylo policií odloženo. Soudní řízení (nejen toto) žalovaný záměrně prodlužuje, uvádí, že má peněz dost a bude se soudit pořád. Toto vše žalobce psychicky vysiluje, zpočátku se snažil vystupovat smírně, ale dlouhodobé spory a zákeřné jednání žalovaného vedlo k takovému odcizení, že žalobce již k němu necítí téměř žádnou náklonnost. Chováním žalovaného zejména trpí matka žalobce paní , jméno FO, , která byla téměř 60 let manželkou žalovaného. K její osobě nejvíce se projevila lakotná nátura žalovaného, který si zakládá na hromadění majetku. Opakovaně matce žalobce vypínal kotel, elektřinu, nijak jí finančně nepřispívat, celkově se choval nepartnersky a nerodinně. Rovněž dcera žalobce byla vystavena slovním útokům žalovaného, a to po dobu, kdy žila v předmětné nemovitosti, zejména pak po narození dítěte. O vnučce žalobce se žalovaný vyjadřoval nelichotivě, vadilo mu, že pláče, opakovaně vypínal topení, jistič, a dosáhl na konec toho, že dceru žalobce z nemovitosti vyštval. Nedobrý vztah má žalovaný i s dalšími členy rodiny, o vnoučata a pravnoučata se nezajímá. Žalovaný se vykresluje jak o hodný milující bezmocný chudý stařec, proti kterému se jeho zlá rodina spikla, ale nic není dále od pravdy. Pokud se týká majetkové situace, žalovaný je vlastníkem dalších nemovitostí, a to bytové jednotky v Neratovicích a rodinného domu s pozemky v , adresa, . Žalobce žádnou další nemovitost nemá, a svou bytovou potřebu uspokojuje v nájmu, ačkoli je vlastníkem nemovitostí, v nichž bydlí žalovaný. Žalobce si platí nejen své bydlení, ale i bydlení otce a matky v předmětných nemovitostech, žalovaný se na úhradách nijak nepodílí. Předmětné nemovitosti zanesl žalovaný po dobu svého užívání množstvím odpadu a nepořádku, jeho odstranění k výzvě žalobce odmítl. Stran údajné půjčky ve výši 1 000 000 Kč žalobce zcela popírá, že by takový dluh existoval. Poukaz na věk žalovaného není na místě, žalovaný netrpí nouzí, má majetek včetně nemovitostí vhodných k obývání, věk může být pouze jednou z okolností při rozhodování soudu, ale ani ten nedává právo chovat se ostudně ke své rodině. Žalovaný nebyl stavitelem a hlavním investorem předmětných nemovitostí, podílel se pouze prováděním dílčích prací, a tvrzení o vložení finančních prostředků jsou ničím nepodložená. Žaloba nebyla podána, aby žalobce škodil otci, jak tvrdí žalovaný, ale z důvodu, že žalovaný užívá nemovitost proti vůli vlastníka, nijak se nepodílí na úhradách nákladů, a žalobce tyto náklady hradí a je nucen bydlet v nevýhodném podnájmu. Daný případ rozhodně není tím, kde by bylo možné shledat rozpor s dobrými mravy, když vazby mezi otcem (žalovaným) a synem (žalobcem) jsou zpřetrhány, což platí i v rámci širší rodiny. Žalovaný dovozuje dvojí standard v rámci rodiny, kdy se dovolává extenzivních přirozenoprávních nároků vůči členům své rodiny, avšak sám žádnému z členů své rodiny neprokazuje ani zlomek vstřícnosti, kterou po ostatních požaduje. Je tedy nemorální argumentovat morálními nároky proti někomu, ke komu se nárokující sám chová nemorálně.5. Na základě shodných tvrzení účastníků, výslechu svědků, účastníků řízení a provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: Žalobce je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, a to mj. pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba , adresa, , rodinný dům, pozemku parc. st. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., pozemek parc. č. , Anonymizováno, , ostatní plocha, pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ostatní plocha, pozemku parc. č. , Anonymizováno, , ostatní plocha, to vše v obci a k.ú. , adresa, , z