15 C 262/2025-15 — Okresní soud v Mělníku

1. Manžel se návrhem, doručeným zdejšímu soudu dne , datum, , domáhal rozvodu manželství uzavřeného dne , datum, před Kolomyjským městským a okresním matričním úřadem Jihozápadní meziregionální správy Ministerstva spravedlnosti (m. Ivano-Frankivsk). Návrh odůvodnil tím, že během manželství došlo ke vzájemnému citovému ochladnutí, které vyústilo tím, že manželé spolu přestali žít. Bydlí spolu sice ve společné domácnosti, ale nežijí spolu jako manželé již ¾ roku, každý má svou ložnici. Za příčinu rozvratu manžel označil vzájemnou neshodu a rozdílnost povah obou manželů, kdy oba mají rozdílný pohled na život a rozdílné životní zkušenosti, z čehož pramenily mezi manžely hádky. Manželství je bezdětné. Manžel je přesvědčen, že odstranění výše uvedených rozdílů a zlepšení vztahu mezi nimi nelze v žádném případě očekávat.2. Manželka se k návrhu na rozvod manželství nijak nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.3. Vzhledem k tomu, že oba manželé jsou občany Ukrajiny, řešil soud nejprve otázku pravomoci, mezinárodní příslušnosti nadepsaného soudu k projednávání a rozhodnutí věci a otázku rozhodného práva.4. Podle dvoustranné smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech č. 123/2002 Sb., čl. 30 odst. 3 věty druhé, jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičních orgánů obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou.5. Bydliště účastníků je v České republice, a jelikož poslední společné bydliště manželů bylo v Neratovicích, tedy v obvodu Okresního soudu v , adresa, , dospěl nadepsaný soud k závěru, že je dána jak jeho pravomoc ve věci rozhodovat, tak i místní příslušnost.6. Při hmotně právním posouzení věci pak soud vycházel z ukrajinského zákona o rodině č. , hodnota, -III ze dne , datum, , který upravuje rozvod manželství v hlavě 11 v čl. 104-120. Podle čl. 104 bodu 2. zaniká manželství rozvodem. Podle čl. 110 bodu 1. návrh na rozvod může podat jeden z manželů. Podle čl. 112 bodu 1., 2. soud zjišťuje skutečné vztahy manželů, příčinu podání návrhu, bere přitom v úvahu, mají-li manželé nezletilé děti nebo invalidní dítě a jiné okolnosti manželského soužití. Soud může manželství rozvést, pokud zjistí, že obnovení manželského soužití nelze očekávat a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy některého z manželů, zájmy dětí, a tyto okolnosti mají podstatný význam.7. Z oddacího listu účastníků ze dne , datum, a z výpovědi manžela vzal soud za prokázaný tento skutkový stav: účastníci uzavřeli dne , datum, před Kolomyjským městským a okresním matričním úřadem Jihozápadní meziregionální správy Ministerstva spravedlnosti (m. Ivano-Frankivsk)/viz překlad oddacího listu na č. l. 6 spisu, oddací list na č. l. 5 spisu/. Oba jsou národnosti ukrajinské, státními příslušníky Ukrajiny. Účastníkům se nenarodily žádné děti /viz výpis z ISZR na manžela a manželku na č. l. 7-8 spisu, protokol z ústního jednání na č. l. 13 p.v. spisu/.8. Z výpovědi manžela soud zjistil, že problémy v manželství začaly koncem roku 2024, kdy se manžel chtěl rozvíjet, zatímco manželka nikoliv. Chtěl se rozvíjet v tom smyslu, že chtěl dodělat dům, který v Čechách vlastní, dokud má síly a z tohoto důvodu si chtěl vzít půjčku. Manželka však s půjčkou v cizí zemi nesouhlasila. Stačilo jí to, co manželé mají. Tím vznikaly mezi manžely hádky a neporozumění. Dalším problémem bylo, že manželka chtěla děti a to, že je manželé neměli, sváděla na manžela. Říkala, že mají málo intimního života. Manželka trochu uvaří a uklidí, ale dle názoru manžela by se mohla snažit víc, aby nedošlo k rozvodu. Manžel má za to, že z její strany není žádná inciativa, nesnažila se jejich vztah zlepšit. Myslel, že poté, co podá návrh na rozvod, tak alespoň v tuto chvíli bude manželka jejich vztah řešit, ale nedošlo k tomu. Jako manželé spolu účastníci nežijí od konce roku 2024. Žijí spolu jako sousedi v jednom domě. Nesdílí spolu radosti ani problémy, společně netráví volný čas. Pokud jde o osobní péči o druhého z manželů, tak tato je poskytována pouze v případě, když je jeden z nich nemocný, kdy si uvaří čaj a postará se o sebe, ale jedná se o minimální základní péči, protože jsou ještě stále manželé. Manžel citový vztah k manželce moc nemá, jedná se spíš o zvyk. Manžel již nemá zájem o obnovu manželského soužití /viz protokol z ústního jednání na č. l. 13 p.v. spisu/.9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky rozvodu manželství jsou v daném případě splněny, a proto manželství rozvedl. Z provedeného dokazování lze uzavřít, že manželství účastníků je rozvrácené, byť spolu nadále žijí v jednom domě a zachování manželství by bylo v rozporu se zájmy manžela. Soud shledal, že účastníci řízení spolu mají pouze formální vztah, který v žádném případě nemá kvalitu funkčního manželského svazku, a obnovení manželského soužití nelze očekávat. Manželé jsou rozdílných povah, což s sebou logicky nese odlišné náhledy na způsob vedení společného života. , právnická osoba, na život vedl k neshodám a k postupnému odcizení. Soud rozhodl o rozvodu manželství i přesto, že aktuálně nezná konkrétní postoj manželky k rozvodu. Nicméně soud je, s ohledem na její přístup k danému řízení a pasivitu po celou dobu, názoru, že tato nemá zájem o zachování manželství, jinak by svůj negativní postoj k rozvodu soudu sdělila, na jednání se dostavila a případně tvrzení manžela vyvrátila.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních a žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť dospěl k závěru, že přiznání náhrady nákladů řízení neodůvodňují ani okolnosti případu, ani poměry účastníků.