6 C 124/2025-58 — Okresní soud v Mělníku

1. Žalobkyně se obrátila dne , datum, ke zdejšímu soudu s žalobou, kterou po výzvě soudu doplnila podáním ze dne , datum, , v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 40 744 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřel dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, . Před uzvařením smlouvy zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB, z nichž nevyplynuly důvodné pochyby ohledně možné platební neschopnosti žalovaného. Na základě uvedené smlouvy byla žalovanému téhož dne poskytnuta částka 26 000 Kč, a to na účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal úvěr pravidelně splácet, nedodržel však řádné podmínky pro splácení, když na svůj dluh uhradil pouze částku 3 010 Kč, a to dne , datum, . Úvěr byl proto ke dni , datum, zesplatněn. Právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku postoupila na žalobkyni. Žalovanou částku 40 744 tvoří dlužná jistina ve výši 24 700 Kč a smluvní úrok ve výši 16 044 Kč.2. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím komunikace na dálku dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě byla žalovanému téhož dne poskytnuta částka 26 000 Kč na účet. č. , č. účtu, . Žalovaný je majitelem uvedeného účtu, přičemž dispoziční oprávnění k účtu měla i , jméno FO, , nar. , datum, . Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet s úrokem ve výši 80 % ročně dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách. RPSN činila 117,10 % /viz smlouva o revolvingovém úvěru na č.l. 7-10 spisu, výpis z běžného účtu na č.l. 11 spisu, obchodní podmínky na čl. 12–16 spisu, sdělení banky na č.l. 48 spisu/ Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni , datum, splatným /viz poslední možnost dohody na úhradě na č.l. 33 spisu/. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, /viz smlouva o postoupení včetně příloh na č.l. 22–32 spisu, dodatek č. , hodnota, ke smlouvě o postoupení na č.l. 19–21 spisu, seznam postoupených pohledávek na č.l. 17–18 spisu, oznámení o postoupení na č.l. 34/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě předžalobní výzvou ze dne , datum, , kterou mu téhož dne odeslala /viz předžalobní upomínka na č.l. 35 spisu, podací lístek na č.l. 36 spisu/.4. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.5. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatele úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalovaného. V tomto směru nelze než konstatovat, že žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní, že její právní předchůdkyně povinnostem ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru dostála, neunesla. Žalobkyně sice na výzvu soudu reagovala podáním ze dne , datum, , v němž uvedla, že žalovaný byl před uzavřením úvěrové smlouvy lustrován v registrech ISIR, CEE, CRKI a EUCB, avšak neuvedla žádné konkrétní skutečnosti, které měly být z těchto registrů zjištěny, a výsledky uvedených lustrací k důkazu nepředložila. Rovněž ani netvrdila, zda zjišťovala příjem žalovaného či zda byl tento příjem nějakým způsobem ověřen, a žádné podklady k této otázce nepředložila. Za této situace žalobkyně neprokázala, že byla úvěruschopnost žalovaného posouzena s odbornou péčí, jak vyžaduje § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.13. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz Wachtlová, L.; Slanina, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). V poměrech projednávané věci soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila, když posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, když k otázce úvěruschopnosti žalovaného nedoložila vůbec žádný důkazní prostředek. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je pak absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň zjevně narušuje veřejný pořádek (pro širší dopady porušení této povinnosti; zde srov. kupř. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (shodně např. rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18 či rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 27 Co 132/2019 nebo sp. zn. 23 Co 128/2019). Žalobkyně má tak nárok pouze na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru.14. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet žalovaného částku ve výši 26 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil na dluh celkem 3 010 Kč. Soud proto uložil žalovanému vrátit rozdíl ve výši 22 990 Kč.15. Soud se dále zabýval otázkou, od kd