11 C 228/2020-20 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 10 787,15 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná neoprávněně odebírala elektrickou energii z elektrizační soustavy, což bylo zjištěno kontrolou ze dne [datum]. Způsobila tak žalobci škodu v celkové výši 11 026,03 Kč. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaná odebírala neoprávněně elektrickou energii od žalobce, který je držitelem licence na distribuci elektřiny. Tato skutečnost byla zjištěna kontrolou [číslo] dne [datum] (protokol o neoprávněném odběru elektřiny, oznámení o výsledku kontroly odběrného místa). Výpočet škody vychází z cenových rozhodnutí ERÚ a v daném případě je vyčíslen částkou 238,88 Kč. Částka 10 787,15 Kč je tvořena prací kontrolních techniků a nákladů na dopravu (náklady za znalecký posudek, za přezkoušení elektroměru). Dlužná částka byla žalované vyúčtována fakturou [číslo] ze dne [datum] a dále faktura [číslo] ze dne [datum], kterou žalovaná také neuhradila (faktura). Právní posouzení vychází z ust. § 51 zák. č. 458/2000 Sb, o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) a dále dle ust. § 9 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 787,15 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.