44 C 25/2020-25 — Okresní soud v Mostě

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 3 034 Kč s úrokem z prodlení s tím, že ve dvou případech dne [datum], dne [datum] a dne [datum], vždy při jízdě na lince [číslo] hromadné dopravy provozované právním předchůdcem žalobkyně (Dopravní podnik měst [obec] a [právnická osoba]), se žalovaná nemohla prokázat přepravnímu kontrolorovi platným jízdním dokladem. Naplnila tak podmínku, aby po ní žalobkyně požadovala jízdné ve výši 21 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč (v případě každé jízdy dne [datum]) a 17 Kč a přirážku k jízdnému 1 500 Kč při jízdách dne [datum] a [datum], žalovaná ovšem požadované nezaplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] (která pohledávku nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od Dopravního podniku měst [obec] a [právnická osoba]) postoupil pohledávku na žalobkyni. Žalobkyně ani žalovaná se k jednání nedostavily. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná se přepravovala prostředkem veřejné dopravy provozovaným právním předchůdcem žalobkyně – na lince [číslo] tramvaje, a to dne [datum] (pouze v jednom případě), dne [datum] a dne [datum]. Na výzvu kontrolora se ve všech uvedených případech neprokázala platnou jízdenkou, jízdné a přirážku k jízdnému nezaplatila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] právní předchůdce žalobkyně (viz výše) postoupil pohledávku na žalobkyni. Dle § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/1994 Sb. průvodčí drážního vozidla nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození a adresa pro doručování. Podle § 37 odst. 5 písm. b) zák. č. 266/1994 Sb. ve znění účinném v době předmětných jízd je cestující povinen při nástupu do drážního vozidla, pobytu v něm a při výstupu z drážního vozidla na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem. Neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, je povinen zaplatit jízdné z nástupní do cílové stanice nebo, nelze-li bezpečně zjistit stanici, kde cestující nastoupil, z výchozí stanice vlaku a přirážku k jízdnému, nebo pokud nezaplatí cestující na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Podle § 37 odst. 6 zák. č. 266/1994 Sb. ve znění účinném v době předmětných jízd výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč. Podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb. nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Protože se žalovaná neprokázala platnou jízdenkou na výzvu pověřené osoby a protože nezaplatila jízdné a přirážku k jízdnému, a to při jedné jízdě dne [datum] a při jízdách dne [datum] a [datum], je nárok žalobkyně, na kterou pohledávka přešla podle [číslo] o.z., důvodný. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se se zaplacením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. s přihlédnutím k výši úroků, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Soud současně zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení z další částky 1 521 Kč od [datum] do zaplacení, neboť žalobkyně své tvrzení uvedené v žalobě, že žalovaná jela dne [datum] bez platného dokladu ve dvou případech, neprokázala, ačkoli na tuto skutečnost byla upozorněna již před jednáním ve věci samé. Soud proto úrok z prodlení z částky, jejíž nárok na zaplacení prokázán nebyl, nepřiznal (výrok II). O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 034 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.