48 C 122/2020-25 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka] a kapitalizovaný úrok [částka], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve výši [částka], kterou měl žalovaný splácet týdně po [částka]. Žalovaný se dostal do prodlení, uhradil celkem částku [částka]. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od předepsané splatnosti smlouvy o úvěru tedy od [datum], když smlouva měla být uhrazena do [datum]. Úvěruschopnost byla posuzována dle databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra, ověřena byla i OP a rodné číslo, kontrola byla provedena v databázi exekucí, insolvenčním rejstříku, platební historii vůči žalobkyni, vyhodnocením aktuální finanční situace žalovaného dle poskytnutých podkladů žalovaným, vyhodnocením příslušené lokality bydliště a zdrojů příjmů na základě vědomostí a praxe z terénu obchodního zástupce. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé a k jednání se nedostavil. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který zcela odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v plném rozsahu odkazuje, pouze s rozdílem, že částka [částka] nejsou kapitalizované úroky, ale tato částka se skládá z úroku [částka], poplatku za zpracování úvěru [částka] a poplatku za hotovostní inkaso splátek [částka]. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky, pouze ji tvrdila. Částečně vyplývá zkoumání úvěruschopnosti z evidenční karty klienta, kde je zaškrtnuto, že byly zkoumány příjmy žalovaného z výplatních pásek, ale opět chybí kopie výplatných pásek, nadto náklady na bydlení ve výši [částka] nejsou nijak odůvodněny, z evidenční karty klienta vyplývá, že nebyla ověřována nájemní smlouva, avšak žalovaný uvedl v rámci evidenční karty, že bydlí u rodičů, což je s ohledem na věk žalovaného možné a odůvodňuje výši nákladů na bydlení. Vzhledem k tomu, že žalovaný celkem splatil [částka], tedy více než 50 měsíčních splátek, dospěl soud k závěru, že žalovaný byl úvěruschopný. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Co se týče právního posouzení soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) účinného od 1. 1. 2014, který mimo jiné stanoví, že:„ … řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. …“ Soud proto s ohledem na vznik právních poměrů věc posoudil dle právní úpravy zák. č. 89/2012 Sb. V rámci právního posouzení věci v úvěrové části soud vycházel z § 2395 o. z., který stanoví, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále dle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje nebo dokonce zákonnou úpravu vyloučit vlastní úpravou smluvní. Bylo tedy prokázáno, že závazek poskytnout úvěr, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek poskytnutý úvěr řádně a včas splatit splněn nebyl a že závazek je splatný. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka]. Žalobkyně další náklady nepožadovala.