48 C 132/2020-35 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 6 700 Kč, smluvní pokuta 3 350 Kč ve výši 0,1% denně z dlužné částky za každý den prodlení, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru ve výši 7 715,99 Kč (4 405,25 Kč poplatek za poskytnutí úvěru, 3 274,74 Kč smluvních úroků a 36 Kč nákladů vymožení) a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalovaným a [právnická osoba], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 6 700 Kč, který žalovaný řádně a včas nevrátil do dne splatnosti [datum]. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím [anonymizováno], kde byl žalovanému zřízen jeho vlastní účet s přístupovými údaji, žalovaný uvedl při registraci osobní údaje. Žalovaný souhlas s úvěrovou smlouvou potvrdil vyplněním verifikační SMS. 2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavil. 4. Žalobkyně omluvila svoji neúčast při jednání, soud jí proto nemohl dát při jednání poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. 5. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 6. Příloha k postoupení pohledávek [anonymizováno] [číslo] prokazuje, že součástí postoupených pohledávek byla i žalovaná pohledávka 7. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje, že žalovanému byl odeslán toho dne dopis zástupcem žalobkyně. 8. Poštovní podací arch ze dne [datum] prokazuje, že žalovanému byl odeslán toho dne dopis žalobkyní. 9. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] prokazuje, že [právnická osoba], oznámil žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzval jej k úhradě. 10. Výzva před podáním žaloby ze dne [datum] prokazuje, že žalovaný byl vyzván k zaplacení před podáním žaloby. 11. Projekt vnitrostátní fúze sloučením prokazuje, že v rámci vnitrostátní fúze sloučením přešlo jmění [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], jakožto zanikající společnosti, na [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], jakožto nástupnickou společnost. Projekt byl schválen [datum]. Tento důkazní prostředek nemá žádný význam pro rozhodnutí, neboť [právnická osoba], [IČO] již v době tvrzeného uzavření smlouvy o úvěru neexistovala. 12. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] prokazuje, že žalovaná pohledávka byla postoupena [právnická osoba], [IČO], žalobkyni. 13. Potvrzení o platbě ze dne [datum] prokazuje, že byla vyplacena částka 6 700 Kč na účet č. [bankovní účet], platba byla označena [anonymizována dvě slova]. 14. FORMULÁŘ PRO STANDARDNÍ INFORMACE O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU není podepsán žalovaným, obsahuje informace o úvěru. 15. Smlouva o úvěru [anonymizována dvě slova] není podepsána žalovaným, obsahuje osobní údaje žalovaného. 16. Výpis z obchodního rejstříku žalobkyně prokazuje její existenci. 17. [právnická osoba], prokazuje, že žalovaný byl majitelem účtu, na který byla poukázána částka 6 700 Kč. 18. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud nemá za prokázané, že mezi žalovaným a žalobkyní došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byl konkrétně žalovaný, kdo měl uzavřít úvěrovou smlouvu, ani jak byla při jejím uzavírání ověřena totožnost žalovaného, pouhé poskytnutí osobních údajů bez jejich ověření není ověřením totožnosti. Údaje o číslu účtu a osobní údaje žalovaného mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Smlouva nebyla žalovaným podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil. To, že žalobkyně tvrdí, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, že tento úkon žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena. Soud se tak zaobíral tím, zda byla úvěrová jistina ze smlouvy o úvěru vyplacena žalovanému a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu je žalovaný. Soud proto vyšel z toho, že na straně žalovaného, nebylo-li prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, došlo k bezdůvodnému obohacení. Jelikož byla žalovanému zaslána upomínka [datum], dospěl soud k závěru, že 3 dny poté musel žalovaný již vědět o tomto obohacení a následující den se dostal do prodlení. Soud proto přiznal úroky z prodlení od [datum]. Soud proto zamítl žalobu v rozsahu převyšujícím přiznanou částku ve výroku ad II, neboť na něj žalobkyni nevznikl nárok, a to konkrétně na úroky z prodlení před [datum], když nebylo prokázáno uzavření úvěrové smlouvy a tedy ani smluvní splatnost dlužné částky. 19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 20. Co se týče právního posouzení soud vycházel z ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) účinného od 1. 1. 2014, který mimo jiné stanoví, že:„ … řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. …“ Soud proto s ohledem na vznik právních poměrů věc posoudil dle právní úpravy zák. č. 89/2012 Sb. 21. V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. 22. V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 23. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v rozsahu vyplacené jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Co se týče příslušenství – úroků z úvěru a prodlení, jelikož se nepodařilo prokázat uzavření úvěrové smlouvy, soud žalobu v této části výrokem ad I zamítl, neboť se nepodařilo prokázat žalobkyni počátek prodlení tvrzený v žalobě, úroky z prodlení z prodlení přiznal až od doručení výzvy. Úroky z úvěru byly požadovány z neexistují smlouvy. 24. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla převážně neúspěšná, když do poměru úspěchu a neúspěchu je třeba započítat i příslušenství, žalovanému žádné náklady pro pasivitu nevznikly.