48 C 62/2020-25 — Okresní soud v Mostě

1.) Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. 2.) Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši 3 000Kč, poplatky 420 Kč, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o půjčce, jíž byl žalované dne [datum] poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 3 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru 420 Kč, který žalovaná řádně a včas neuhradila do [datum] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím [anonymizováno], kde se žalovaná registrovala, uvedla osobní údaje včetně emailu a telefonního čísla, bylo jí přiděleno klientské číslo. Úvěruschopnost žalované byla posuzována. 3.) V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem [název práv. osoby], postoupena žalující straně. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 4.) Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé a k jednání se nedostavila. 5.) Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 6.) Na jejichž základě soud konstatuje, že jediné, co svědčí pro souhlas žalované s obsahem konkrétní úvěrové smlouvy, je tvrzení žalobkyně. Osobní a kontaktní údaje žalované neprokazují souhlas žalované s konkrétní úvěrovou smlouvou, stejně tak vyplnění údajů na webových stránkách. Soud proto po provedeném dokazování dospěl k závěru o skutkovém stavu, kdy nemá za prokázané, že mezi žalovanou a žalobkyní došlo k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy. Z provedených listinných důkazních prostředků nijak nevyplývá, že to byla konkrétně žalovaná, kdo měl uzavřít úvěrovou smlouvu, pouhé poskytnutí osobních údajů není ověřením totožnosti. Údaje o číslu účtu a osobní údaje žalované mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti. Smlouva nebyla žalovanou podepsána a soud tak nemá za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaná údajně souhlasila. To, že žalobkyně tvrdí, že žalovaná podepsala smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, že tento úkon žalovaná skutečně učinila. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byla skutečně žalovaná. Jinak řečeno, není jisté, zda a s kým byla smlouva o úvěru uzavřena. Soud se tak zaobíral tím, zda byla úvěrová jistina ze smlouvy o úvěru vyplacena žalované a mohlo se tak jednat o bezdůvodné obohacení na straně žalované. Soud zjistil, že majitelem předmětného účtu je žalovaná, jak vyplývá z výpisu z účtu žalobkyně. Soud proto vyšel z toho, že na straně žalované, nebylo-li prokázáno uzavření úvěrové smlouvy, došlo k bezdůvodnému obohacení. Žalobkyně prokázala odeslání výzvy žalované dne [datum], soud proto vyšel z toho, že tato výzva se dostala nejpozději dne [datum] do dispozice žalované a ta se dne [datum] dostala do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni jistinu ve výši 2 995 Kč (po zohlednění 5 Kč, které byly žalobkyni poukázány z účtu žalované), která byla prokazatelně žalované poukázána žalobkyní, a úroky z prodlení od [datum] do zaplacení z této části. Ve zbytku žalobu zamítl, neboť poplatky jsou účtovány na základě smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno, obdobně platí o úrocích z prodlení z těchto poplatků. 7.) Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 8.) Co se týče právního posouzení soud vycházel z ustanovení § [číslo] odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) účinného od 1. 1. 2014, který mimo jiné stanoví, že:„ … řídí se právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. …“ Soud proto s ohledem na vznik právních poměrů věc posoudil dle právní úpravy zák. č. 89/2012 Sb. 9.) V rámci právního posouzení věci v části bezdůvodného obohacení soud vycházel z ustanovení § [číslo] až § [číslo] zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. 10.) V rámci právního posouzení prodlení soud vycházel z § 1968 o. z., který stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. Dle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11.) Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo částečně prokázat tvrzení obsažená v žalobě týkající se jistiny a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, vyhověl soud podané žalobě v rozsahu jistiny z titulu bezdůvodného obohacení a úroků z prodlení z této jistiny od doručení výzvy k zaplacení. Co se týče dalších žalovaných částek a úroků z prodlení, jelikož se nepodařilo prokázat uzavření úvěrové smlouvy, soud žalobu v této části zamítl. 12.) O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 13.) O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen„ o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 118,83 Kč, přičemž tato částka představuje 75,14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,57 % a úspěchu žalované v rozsahu 12,43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 420 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.