50 C 69/2020-27 — Okresní soud v Mostě

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne [datum], domáhala zaplacení částky 7 189 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že na základě Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], poskytla žalovanému úvěr na zakoupení zboží ve výši 10 479 Kč, který se zavázal splatit ve 12 měsíčních splátkách po 1 196 Kč, celkem se zavázal vrátit 14 352 Kč. Žalovaný nezaplatil řádně splátku splatnou dne 15. 11., [datum], 15. 1.,15. 2., 15. 3., 15. 4., [datum]. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila dopisem ze dne [datum] ke dni [datum]. Ve smlouvě si strany dohodly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 10% z dlužné částky, a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalobkyně požadovala částku 7 189 Kč jako dlužné splátky spolu se smluvním úrokem z prodlení. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou, aby nejpozději do 15 dnů ode dne odeslání předžalobní upomínky uhradil dlužnou částku s příslušenstvím na účet žalobkyně. Žalovaný však do dnešního dne ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení ústního jednání. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Ze smlouvy o úvěru číslo [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], soud zjistil, že žalovaný sjednal se žalobkyní smlouvu o úvěru, na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 10 479 Kč splatný v 12 splátkách po 1 190 Kč měsíčně. Ve vlastním textu smlouvy je v části A výslovně upravena smluvní pokuta a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1% denně z částky, s níž je dlužník v prodlení. Z dopisu ze dne [datum] je zřejmé, že byl úvěr pro prodlení žalovaného zesplatněn ke dni [datum] a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 7 190 Kč (dopis doložen včetně dokladu o doručení – dodejky). Z potvrzení o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalobkyně návrh žalovaného akceptovala a poslala na účet prodejce elektroniky [právnická osoba] dne [datum] částku 10 479 Kč. Z přehledu transakční historie soud zjistil, že žalovaný řádně poskytnutý úvěr nesplácel a žalobkyně žalovanému účtovala smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátky, poplatky za odeslání upomínky, poplatky za vedení účtu a sankční poplatek za předčasné ukončení smlouvy. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě rovněž před podáním žaloby. Předžalobní výzva byla žalovanému doručována na adresu uvedenou žalovaným ve smlouvě (dle přiloženého dokladu o odeslání). Skutkový stav byl v řízení zjištěn z výše uvedených důkazů listinných, z nichž má soud za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr. Z podkladů pro soudní řízení je patrné, že v důsledku nepravidelného splácení úvěru došlo k jeho zesplatnění. Ve smlouvě o úvěru si strany dohodly sankce pro porušení povinnosti řádně poskytnutý úvěr splácet, zejména pak smluvní pokuty, které jsou předmětem žaloby. Žalobkyně prokázala, že před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, předložila jeho výplatní pásky, prohlášení o výši výdajů, popsala výsledky lustrace závazků žalovaného v bankovních a nebankovních registrech. Na právní posouzení věci tak dopadají následující zákonná ustanovení. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2398 o.z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle § § 2399 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Smlouvou o úvěru se věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Zákonná úprava smlouvy o úvěru v obchodním zákoníku spočívá na principu smluvní volnosti. V daném případě bylo dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované straně úvěr a žalovaný jej bude způsobem ve smlouvě stanoveným, splácet. Žalovaný však svůj dluh řádně a včas nesplácel, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila (došlo k automatickému zesplatnění úvěru). Bylo prokázáno, že závazek ze strany společnosti žalobkyně poskytnout žalovanému úvěry, byl splněn a zároveň bylo prokázáno, že závazek ze strany žalovaného poskytnuté úvěry řádně a včas splatit splněn nebyl. Za použití shora uvedené právní úpravy soud žalobě jako důvodné vyhověl, když žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr, který žalovaný řádně nesplácel tak, jak bylo ve smlouvě o úvěru dohodnuto. Tím se dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku, žalobkyně úvěr zesplatnila v souladu s dohodnutými smluvními podmínkami a vyzvala žalovaného k jeho zaplacení. Žalovaný v důsledku svého prodlení je povinen nahradit nejenom částku, kterou si půjčil, nýbrž i její příslušenství tvořené úrokem z prodlení, které byly sjednány ve smlouvě o úvěru v části A. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobkyně měla v řízení úspěch. Tyto náklady jsou tvořeny paušální odměnou za zastoupení advokátem ve výši 3 x 200 Kč (převzetí zastoupení, písemná výzva, podání žaloby,) dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5, vyhlášky č. 177/1996 Sb., 21% sazbou daně z přidané hodnoty ze součtu uvedených částek dle § 137 odst. 3 o.s.ř., a zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 400 Kč dle zákona o soudních poplatcích, celkem tedy částkou 1 489 Kč. Předmětem řízení bylo plnění nepřevyšující 50 000 Kč, žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení a řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, obdobném jako v řízeních, vedených u zdejšího soudu pod sp.zn. 50C 199/2018, 50 C 69/2020, 46C 240/2018, 46C 237/2018, proto soud rozhodl o odměně advokáta podle § 14b AT, nikoli podle § 7 AT. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobkyně. Lhůtu k plnění stanovil soud dle zákona (§160 o.s.ř.), neboť z obsahu spisu nevyplývají skutečnosti pro stanovení povinnosti v delší lhůtě.