32 C 133/2020-42 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 11.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o podnikatelském úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 70 dní od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], kdy měl být celý úvěr splacen. Dlužná částka ve výši 11.000 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 5.000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 3.500 Kč a smluvní pokutou 2.500 Kč. Dále žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. V následujícím odstavci popsaný skutkový stav měl soud za prokázaný následujícími listinnými důkazy: Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 26) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, z něhož se podává platba od žalobce žalovanému ve výši 5.000 Kč dne [datum] (na čl. 27-28) měl soud za prokázané, že na účet, který patří žalovanému. Návrhem smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] – nepodepsaným žalovaným měl soud za prokázané pouze obsah této listiny, ale nikoliv obsah návrhu smlouvy o úvěru jako takové, jak bude vyloženo podrobně v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku, a vzhledem k absenci vlastnoručního podpisu žalovaného na této listině neměl soud za prokázané ani, že smlouvu o úvěru uzavřel skutečně žalovaný a už vůbec ne obsah tohoto návrhu smlouvy. Smlouvou o podnikatelském úvěru [číslo] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázané pouze obsah této listiny, ale nikoliv obsah smlouvy o úvěru jako takové, jak bude vyloženo podrobně v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku, a vzhledem k absenci vlastnoručního podpisu žalovaného na této listině neměl soud za prokázané ani, že smlouvu o úvěru uzavřel skutečně žalovaný a už vůbec ne obsah této smlouvy. Potvrzením o provedené platbě 5.000 Kč ze dne [datum] (na čl. 24) měl soud za prokázané, že uvedenou částku žalobce odeslal uvedený den na účet, který patřil prokazatelně žalovanému, jak vyplývá ze sdělení [právnická osoba] ze dne [datum] (na čl. 26 – 28). Potvrzením o provedené platbě 1 Kč ze dne [datum] – měl soud za prokázané, že tři měsíce před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru došla z účtu patřícího žalovanému 1 Kč, přičemž je zvláštní, že jde o podezřele staré datum ve vztahu k uzavřené smlouvě a ve vztahu k zaslání částky 5.000 Kč, která byla zaslána až [datum] na účet žalovaného, tzn. 3 měsíce po obdržení částky 1 Kč. Zásadou zpracování osobních údajů [právnická osoba] – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázaný obsah této listiny, avšak vzhledem k tomu, že ani tato listina nebyla žalovaným podepsána, nebylo prokázáno, že by se s touto listinou žalovaný vůbec seznámil. Souhlasem se zpracováním rodného čísla – nepodepsaným žalovaným neměl soud za prokázané vůbec nic, neboť tato listina žalovaným nebyla podepsána. <b>Dohodou o odeslání předžalobních výzev ze dne [datum]</b> Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím lístkem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu a to do 3 dnů od data předžalobní upomínky a rovněž měl soud za prokázané, že tato předžalobní upomínka byla zástupcem žalobce žalovanému odeslána na adresu [adresa], přičemž tato adresa u žalovaného nebyla evidována nikdy, ani v Centrální evidenci obyvatel, ani v Registru živnostenského podnikání a zvláštní je, že tato adresa nebyla obsažená ani v návrhu smlouvy o úvěru, ani ve smlouvě o úvěru samotné. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 5.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána, a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 5.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu ze dne [datum] (na čl. 26 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 5.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 5.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení. Částku 5.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně tyto nároky žalobce: poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3.500 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 2.500 Kč a dále zákonné úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč od [datum]. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 5.000 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 70 dnů, přičemž poplatek za poskytnutí věru činil 50 Kč za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení, přičemž žalobce tento poplatek bez zjevného důvodu nepojal do úroků z úvěru a roční procentuální sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve smlouvě vůbec neuvedl, přesto, že je toho jeho povinností dle zákona o spotřebitelském úvěru. 5. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 6. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku. 7. Na smluvní pokutu soud aplikoval ustanovení § 2048 až § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle § 2048 platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Přičemž v daném případě soud smluvní pokutu rovněž žalobci nepřiznal, jak již bylo vyloženo výše a soud proto nárok na její zaplacení zamítl. 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 9. O nákladech řízen