32 C 152/2020-34 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12.877 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 666,56 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel žalobce se žalovaným dne [datum] (v elektronické podobě), na základě které údajně žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaný údajně úvěr vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 21 dnů, splatnost úvěru nastala ke dni [datum]. Dlužná částka ve výši 12.877 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 8.000 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 2.381 Kč a smluvní pokutou 2.496 Kč. Dále žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručené soudu dne [datum], měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 22) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázané, že došla platba od žalobce žalovanému ve výši 8.000 Kč dne [datum] (na čl. 20 - 21). Potvrzením o provedené platbě ze dne [datum] ve výši 8.000 Kč na účet žalovaného měl soud za prokázané, že žalobce tuto částku zaslal na účet žalovaného, jak vyplývá i z výše uvedené odpovědi banky. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] – nepodepsanou žalovaným měl soud za prokázané, že tato smlouva nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána a soud tak nemá za prokázané, s kým skutečně byla smlouva podepsána a dále tak soud ani nemá za prokázaný obsah této smlouvy, neboť tato se pohybovala pouze ve virtuálním prostoru a soud tak nemá najisto postaveno, s jakým zněním smlouvy eventuálně ten, kdo smlouvu elektronicky podepisoval, vyslovil souhlas. Předžalobní upomínkou, výzvou k úhradě dluhu a Výzvou k úhradě dluhu, předžalobní upomínkou ze dne [datum] – učiněnou e-mailem měl soud za prokázané, že žalobce řádně vyzýval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu. Výzvou k úhradě dluhu, předžalobní upomínkou ze dne [datum] učiněnou zástupkyní žalobce měl soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím zástupkyně řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu ještě před podáním žaloby. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 8.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum]. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon – právní jednání, žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 8.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu doručené soudu dne [datum] na čl. 22 spisu. Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 8.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 8.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně, které však soud přiznal až od [datum] do zaplacení. Částku 8.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně částku 4.877 Kč, která je tvořena těmito nároky žalobce: poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.381 Kč a smluvní pokutou ve výši 2.496 Kč. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 8.000 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 21 dnů, přičemž úroková sazba činila 0 % ročně a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 2. 699 % ročně, což je jeden ze smutných rekordů, se kterým se soud ve své praxi setkal. 5. Nad rámec výše uvedeného ještě soud považuje za vhodné zdůraznit, že z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce řádně nemohl zjistit před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovaným jeho úvěruschopnost. 6. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudku. 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého: Měl-li účastník řízení úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Pro posouzení úspěchu a neúspěchu účastníků řízení soud porovnával předmět řízení – jak byl uveden v žalobě (celkem do dne vyhlášení rozsudku 14.270,06 Kč) a předmět řízení – který zůstal po částečném zamítnutí žaloby (celkem do dne vyhlášení rozsudku 8.726,50 Kč). Přičemž předmětem řízení je vždy souhrn žalovaných částek a příslušenství, tj. zde úroků z prodlení. V daném případě měl žalobce úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 61,15 %, neúspěch žalobce a tudíž úspěch žalovaného tak činil 38,85 %. Odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce, dospěl soud k procentuální výši nákladů řízení, které soud jako oprávněné žalobci přiznal ve výši 22,3 %, a to z celkových, tzn. ještě poměrně nesnížených nákladů řízení, které činily 2.252 Kč (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), tzn., že soud žalobci přiznal na náhradě nákladů řízení částku 502,20 Kč. Celkové (tedy ještě poměrně nesnížené) náklady řízení byly tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 300 Kč a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů zastoupení 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení zástupkyni žalobce.