32 C 260/2020-40 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 12.708,44 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12.658,44 Kč od [datum] do zaplacení – to vše z titulu„ Smlouvy o klasickém úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru“, [číslo] kterou uzavřel na základě žádosti [číslo] ze dne [datum], právní předchůdce žalobce, tj. [anonymizována čtyři slova], se žalovanou dne [datum], na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 25.901 Kč určený na nákup zboží – černé techniky. Žalovaná úvěr vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutých splátkách a proto právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil a pohledávku zesplatnil ke dni [datum] a vyzval žalovanou k okamžité úhradě. Dlužná částka ve výši 12.708,44 Kč je tvořena následujícími položkami: jistinou úvěru 11.656 Kč, poplatky 600 Kč, smluvní pokutou 402,44 Kč a náklady vymáhání 50 Kč. Dále žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, které byly specifikovány výše. 2. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], Seznamem postoupených pohledávek ze dne [datum], Potvrzením o přijetí úplaty za postoupení pohledávek ze dne [datum] a Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila. 4. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Žádostí/ Smlouvou o klasickém úvěru [číslo] ze dne [datum] – vlastnoručně podepsaná žalovanou, Žádostí/ Smlouvou o revolvingovém úvěru – Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo] měl soud za prokázané, že to byla žalovaná, kdo právního předchůdce žalobce požádal o poskytnutí úvěru, dále měl soud za prokázané znění této smlouvy, zejména výši poskytnutého úvěru 25.901 Kč, který byl poskytnut na zakoupení černé techniky, dále výši měsíční splátky úvěru 1.295 Kč, roční úrokovou sazbu v pevné výši 0 %, cenu úvěru 0 Kč, celkovou výši měsíční splátky včetně pojištění (je-li sjednáno) 1.295 Kč s tím, že úvěr měl být splacen ve 20 měsíčních splátkách, vždy k 17. dni v měsíci, počínaje dnem [datum], roční procentuální sazbu nákladů (tzv. RPSN) 0 %, celkovou částku k zaplacení 25.900 Kč a výši měsíční úhrady za pojištění 0 % z měsíční splátky úvěru. Odstoupením od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] + Poštovním podacím archem měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce řádně od úvěrové smlouvy odstoupil a toto odstoupení se žalované dostalo do dispozice, neboť bylo zasláno na její trvalou adresu evidovanou v centrální evidenci obyvatel (kterou žalovaná žalobci jako adresu svého pobytu uvedla ve smlouvě). Výpisem z účtu - Číslo úvěru: [číslo] Paní [celé jméno žalované] měl soud za prokázané: průběh čerpání a splácení úvěru (resp. v tomto případě nesplácení), stejně tak jako strukturu a výši dluhu, které byly podrobněji rozebrány v odstavci prvním, odůvodnění tohoto rozsudku. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce, měl soud za prokázanou úhradu ve prospěch obchodníka (na čl. 23) ve výši 25.901 Kč. Přehledem vyplacených plateb právním předchůdcem žalobce obchodníkovi (na čl. 24 – 25), měl soud za prokázanou úhradu ve prospěch obchodníka, tj. platbu za žalovanou ve výši 25.901 Kč dne [datum]. <b>Výše uvedenými důkazy byla tvrzení žalobce zcela prokázána.</b> 5. Právní posouzení věci spočívalo v ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o smlouvě o úvěru, podle kterého:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“. Zákonná úprava smlouvy o úvěru spočívá na principu smluvní volnosti. V praxi si proto strany závazku mohou dohodnout konkrétní práva a povinnosti, na něž zákon nepamatuje. V daném případě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 21.197 Kč a zároveň bylo prokázáno, že žalovaná úvěr řádně a včas v dohodnutých splátkách nesplácela. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce svému závazku poskytnout žalované úvěr dostál řádně a včas a zároveň bylo prokázáno, že žalovaná svému závazku poskytnutý úvěr právnímu předchůdci žalobce vrátit řádně a včas nedostála. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud nárok žalobce z titulu smlouvy o úvěru zcela oprávněným. 6. Na smluvní pokutu soud aplikoval ustanovení § 2048 až § 2052 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dle § 2048 platí, že:„ Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.“ Přičemž v daném případě byla smluvní pokuta sjednána ve smlouvě a proto ji soud jako oprávněnou rovněž přiznal. 7. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého platí, že:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení. 8. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. 9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2.252 Kč Tyto náklady jsou tvořeny: zaplaceným soudním poplatkem ze žaloby 800 Kč dle zákona o soudních poplatcích, odměnou za zastoupení advokátem 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč, dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (soud pro určení výše odměny za zastoupení a režijního paušálu použil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, vzhledem k tomu, že žalobce žalobu podal ve formě návrhu podaného na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50.000 Kč a žalobci v tomto řízení byla přiznána náhrada nákladů řízení), třemi režijními paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. celkem 300 Kč a 21 % sazbou daně z přidané hodnoty z nákladů 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení zástupci žalobce.