32 C 265/2020-35 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 873,86 Kč a dále spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení, dále částku 150 Kč představující náklady na upomínání a dále smluvní pokutu 3.544 Kč – to vše z titulu„ Smlouvy o úvěru“ [číslo] kterou údajně uzavřel právní předchůdce žalobce, tj. [právnická osoba], se žalovaným dne [datum] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla uzavřené údajně mezi týmiž účastníky dne [datum] (smlouva není vlastnoručně podepsána žalovaným, údajně byla uzavřena elektronicky), na základě které (respektive kterých) žalobce údajně poskytl žalovanému úvěr ve výši 8.000 Kč. Žalovaný úvěr údajně vyčerpal, avšak řádně a včas jej nesplatil v dohodnutém termínu do 30 dní od čerpání úvěru, splatnost úvěru nastala ke dni [datum], kdy měl být celý úvěr splacen. Dlužná částka ve výši 11.544 Kč byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: jistinou 8.000 Kč a smluvní pokutou 3.544 Kč, přičemž žalobce ještě dále požadoval náklady na upomínání 150 Kč. Dále žalobce požadoval zákonné úroky z prodlení ve výši, z částek a za období, jak byly specifikovány výše. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce a tím i právní nástupnictví žalobce měl soud za prokázané následujícími listinami: Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], Potvrzení o přijetí platby ze dne [datum] a Podací arch ze dne [datum]. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobce – tzn., že žalobci svědčí práva z postoupené pohledávky. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavil. 3. Skutkový stav, který byl podrobněji popsán v odstavci prvém odůvodnění tohoto rozsudku, byl v řízení zjištěn z důkazů listinných: Odpovědí banky [právnická osoba] doručenou soudu dne [datum] měl soud za prokázané, že účet č. [bankovní účet] patří žalovanému (na čl. 20) + Výpisem z běžného účtu žalovaného, měl soud za prokázané, že došla platba od právního předchůdce žalobce žalovanému ve výši 8.000 Kč dne [datum] (na čl. 21). Smlouvou o úvěru [číslo] znějící na částku 8.000 Kč ze dne [datum] – tzn. v pořadí 1. Smlouvou – měl soud za prokázané, že tato listina nebyla podepsaná žalovaným, soud tak neměl za prokázané, s kým byla tato tzv. smlouva uzavřená a díky tomu, že nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána, neměl tudíž soud za prokázaný ani obsah tvrzené smlouvy. To, že žalobce tvrdil, že smlouva byla mezi účastníky podepsána elektronicky, nikterak neprokazuje pravdivost tohoto tvrzení, ani to, že kontraktační proces žalovaný uskutečnil. Smlouvou o úvěru [číslo] znějící na částku 8.000 Kč ze dne [datum] – tzn. v pořadí 2. Smlouvou – měl soud za prokázané, že tato listina nebyla podepsaná žalovaným, soud tak neměl za prokázané, s kým byla tato tzv. smlouva uzavřená a díky tomu, že nebyla žalovaným vlastnoručně podepsána, neměl tudíž soud za prokázaný ani obsah tvrzené smlouvy. To, že žalobce tvrdil, že smlouva byla mezi účastníky podepsána elektronicky, nikterak neprokazuje pravdivost tohoto tvrzení, ani to, že kontraktační proces žalovaný uskutečnil. Obchodními podmínkami [právnická osoba] měl soud za prokázané, že ani tuto listinu žalovaný vlastnoručně ani jinak nepodepsal. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce ze dne [datum], měl soud za prokázané, že příchozí platba z účtu žalovaného č. [bankovní účet] ve výši 0,01 Kč dne [datum] byla platbou z uvedeného účtu žalovaného. Výpisem z účtu právního předchůdce žalobce ze dne [datum], měl soud za prokázané, že odchozí platba na účet žalovaného č. [bankovní účet] ve výši 8.000 Kč dne [datum] byla skutečně zaslána. Výpisem z úvěrového účtu [příjmení] O/4 [číslo] měl soud za prokázané pouze některé osobní údaje žalovaného, které má žalobce k dispozici. Opakovanou výzvou k úhradě ze dne [datum], Upomínkou ze dne [datum] a Předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum] měl soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce vytiskl tyto listiny, avšak vzhledem k absenci dokladu o jejich zaslání eventuálně doručení žalovanému tyto listiny neprokazující, že tyto upomínky se dostaly do dispozice žalovaného. Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] učiněnou zástupcem žalobce + Podacím archem ze dne [datum] měl soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby sice vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu, avšak vzhledem k tomu, že tato předžalobní výzva byla zasílána žalovanému na adresu [adresa žalovaného], která není uvedena ani ve Smlouvě o úvěru ani v žádné jiné listině ve spisu založené, ani nebyla a není evidována v Centrální evidenci obyvatel jako bydliště žalovaného, a soud tak rovněž neměl za prokázané, že tato výzva se žalovanému dostala do dispozice. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu, kdy soud měl za prokázané pouze to, že na účet žalovaného č. [bankovní účet] byla poskytnuta částka 8.000 Kč, a to převodem na tento účet dne [datum] údajně na základě výše uvedené smlouvy o úvěru. Soud používá slovo údajně z toho důvodu, že soud nemá najisto postaveno, že tuto smlouvu o úvěru uzavřel se žalobcem skutečně žalovaný, neboť přístupové údaje k účtu mohly být zneužity třetí osobou, jak už se s tím soud ve své praxi opakovaně setkal, například osobou, která s majitelem účtu žije ve stejné domácnosti, stejně tak mohou být zneužity další doklady, jako je občanský průkaz a rodný list a jak tomu mohlo být i v tomto posuzovaném případě. Smlouva o úvěru nebyla žalovaným podepsána, a soud tak neměl za prokázaný ani obsah smlouvy, se kterým žalovaný údajně souhlasil, to že žalobce tvrdil, že žalovaný podepsal smlouvu elektronicky, nepovažuje soud za prokázání toho, zda tento úkon, resp. právní jednání žalovaný skutečně učinil. Soud tak nemá najisto postavené ani to, že žadatelem o úvěr byl skutečně žalovaný a najisto postavené měl pouze, že částka 8.000 Kč došla na účet, který byl veden na jméno žalovaného, to znamená, že žalovaný byl prokazatelně majitelem uvedeného účtu č. [bankovní účet] dne [datum], jak soudu na dotaz sdělila [právnická osoba] ve své odpovědi na výzvu soudu ze dne [datum] (na čl. 20 spisu). Jinak řečeno, není jisté, s kým byla smlouva o úvěru uzavřena, ale pouze to, komu byla vyplacena částka 8.000 Kč. Soud tak žalobci přiznal podle dále uvedených právních norem pouze jistinu dluhu ve výši 8.000 Kč a z ní zákonné úroky z prodlení ve výši 873,86 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč od [datum] do zaplacení. Částku 8.000 Kč soud žalobci přiznal nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Z výše uvedeného tak vyplývá i to, že ostatní nároky žalobcem uplatněné, jak jsou vyčísleny ve výroku I tohoto rozsudku, soud jako nedůvodně uplatněné zamítl – soud tak zamítl konkrétně tyto nároky žalobce: paušální náhradu nákladů na upomínání ve výši 150 Kč a smluvní pokutu ve výši 3.544 Kč. Soud ještě nad rámec výše uvedeného odůvodnění uvádí, že úvěr 8.000 Kč byl dle tvrzení žalobce poskytnut na dobu 30 dnů a roční procentuální sazba nákladů (tzv. RPSN) činila 273,3 % ročně. 5. Hmotně právní posouzení věci spočívalo v ustanovení § 2991 až § 3005 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) o bezdůvodném obohacení, kdy podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že:„ Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“. Podle § 2991 odst. 2 o. z., platí, že„ Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ 6. Právní posouzení věci ohledně zákonných úroků z prodlení spočívalo v ust. § 1970, podle kterého: Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., dle kterého: Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. V této sazbě (dané shora uvedeným prováděcím předpisem) tedy soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci úroky z prodlení za období, které je podrobněji odůvodněno v odstavci čtvrtém odůvodnění tohoto rozsudk