44 C 71/2020-31 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobce se domáhá zaplacení v předmětu uvedené částky s odůvodněním, že dne [datum] uzavřeli právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ věřitel“) a žalovaný smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které bylo žalovanému pronajato zařízení [anonymizováno 6 slov] (SN: [příjmení]: [číslo]) a [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] (SN: [číslo]) MAC:) pro poskytování těchto služeb. Podle čl. 7 Všeobecných obchodních podmínek věřitele, které jsou součástí smlouvy, jestliže uživatel nevrátí poskytnuté zařízení nejpozději do sedmi dnů od ukončení smlouvy nebo ho vrátí ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, je povinen zaplatit smluvní pokutu dle ceníku. Výpovědí věřitele došlo k ukončení smlouvy, neboť žalovaný nehradil cenu za služby jím vyúčtované. Žalovaný však zařízení ve stanovené lhůtě nevrátil, žalobce, na kterého pohledávka přešla smlouvou o postoupení pohledávek, proto požaduje zaplacení smluvní pokuty 4 000 Kč za obě zařízení. 2. Žalovaný v rámci odporu proti vydanému elektronickému platebnímu rozkazu brojil proti žalobě tím, že dluh již hradí, a to v rámci v odporu označené exekuce. 3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. 4. Soud zjistil, že mezi věřitelem a žalovaným byla uzavřena předmětná smlouva, jejíž součástí jsou Všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací žalobce (dále jen„ VOP“). Na základě uzavřené smlouvy dal věřitel žalovanému do užívání dvě zařízení výše uvedená, specifikovaná v zakázkovém listu ze dne [datum], která žalovaný převzal (žalovaný převzetí stvrdil podpisem na zakázkovém listu). Podle čl. 7 VOP je účastník smlouvy (žalovaný) povinen vrátit poskytnuté zařízení nejpozději do 14 dnů od ukončení smlouvy, a to vlastní náklady, buď osobně na kontaktních místech specifikovaných odkazem na webové stránky věřitele, nebo jeho zasláním na adresu distribučního skladu, jehož adresa je taktéž uvedena na webových stránkách. V případě, že žalovaný výše uvedenou povinnost (vrátit zařízení) nesplní, je podle čl. 7 6 povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu podle ceníku věřitele. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi věřitelem a žalovaným dne [datum] soud zjistil, že pohledávka ze smlouvy přešla na žalobkyni. 5. Po stránce právní na projednávanou věc dopadá § 61 a násl. zák.č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. 6. V projednávané věci je zřejmé, že mezi účastníky se jedná o vztah dodavatele a spotřebitele, neboť při uzavírání smlouvy věřitel jednal v rámci své podnikatelské činnosti; žalovaný však jako fyzická osoba nikoli. Uzavřená smlouva je tedy smlouvou spotřebitelskou ve smyslu § 1810 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ OZ“). Úprava spotřebitelských smluv vychází ze směrnice Rady [číslo] z [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Zákon v § 1813 OZ zakazuje ve spotřebitelských smlouvách ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Soud zjistil, že výše citované ustanovení VOP o povinnosti vrátit poskytnutá zařízení poskytovateli služeb nebo osobě jí pověřené zakládá mezi účastníky značnou nerovnováhu v jejich povinnostech a je v rozporu s požadavkem dobré víry - přiměřenosti. 7. Předmětná smlouva byla uzavřena s tím, že poskytované služby není možné realizovat bez věřitelem poskytnutých zařízení. Bylo proto v zájmu věřitele jako poskytovatele služeb tato zařízení poskytnout, a dokonce tato zařízení v prostorách žalovaného zprovoznit, což bylo věřitelem učiněno. Přesto, a to zcela v rozporu s požadavkem dobré víry, v případě ukončení smlouvy je to žalovaný, kdo má povinnost tato zařízení vrátit, a to ve velmi krátké lhůtě a nikoli opět osobě, která zařízení instalovala a zprovoznila, ale na adresu věřitele, kterou si žalovaný musí vyhledat, což vede k nutnosti vynaložit další náklady spojené s dopravením předmětného zařízení na věřitelem určené místo. Tato nerovnováha jde zjevně k tíži spotřebitele, když nesplnění povinnosti vrátit zařízení dle těchto podmínek stíhá sankce smluvní pokuty v nezanedbatelné výši. Všeobecné podmínky váží splnění této povinnosti na převzetí zařízení poskytovatelem pověřenou třetí osobou, což je v případě, že žalovaný zvolí poštovní přepravu, věc žalovaným neovlivnitelná. Ne bezvýznamné se pro účely tohoto právního posouzení jeví skutečnost, že předmětná smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací je smlouvou formulářového typu, ujednání o vzniku nároku na smluvní pokutu je součástí smluvních podmínek a účastník nemá jinou možnost, než na podmínky poskytovatele přistoupit. 8. S ohledem na výše uvedené soud shledal ujednání VOP o vzniku nároku na smluvní pokutu v rozporu s § 1813 OZ a nepřihlédl k nim. Soud proto žalobu na zaplacení požadované smluvní pokuty zamítl. 9. Z výše uvedených důvodů se soud ani nezabýval námitkou žalovaného, že (nějaký) závazek splácí. V této věci nebylo dosud rozhodnuto a exekuce, které jsou vedeny, se tedy nemohou vztahovat k povinnosti, která byla předmětem tohoto řízení, ale k jiným povinnostem, o nichž již bylo rozhodnuto vykonatelným soudním rozhodnutím. 10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěch ve věci měl žalovaný, avšak z obsahu spisu nebylo zjištěno, že by mu nějaké náklady v souvislosti s tímto řízení vznikly.