12 C 424/2021-21 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení 2 150 Kč s příslušenstvím. Dle tvrzení žalobkyně je žalobkyně oprávněna odstraňovat silniční vozidla a jejich vraků z místních komunikací a k jejich umisťování na střeženém parkovišti. Dne [datum] provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka]. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a odtah vozidla oznámila žalovanému a vyzvala jej k zaplacení částky 1 900 Kč za odtah vozidla, přičemž výše poplatku za odtah vozidla je stanovena nařízením [územní celek]. Z důvodu, že si žalovaný vozidlo nevyzvedl, vznikla mu též povinnost zaplatit parkovné za 1. a 3. den střežení ve výši 250 Kč, parkovné za 4. až 180. den střežení ve výši 400 Kč a parkovné 50 Kč za každý následující den parkování. Žalovaný nezaplatil ničeho a má tak dluh za žalovanou v celkové výši 2 150 Kč. Vzhledem k tomu, že je dluh po splatnosti, vznikl žalobkyni též nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud učinil následující skutkový závěr. Dne [datum] provedla žalobkyně odtah motorového vozidla [registrační značka], jehož provozovatelem byl toho času žalovaný. Vozidlo bylo následně umístěno na parkovišti provozovaném žalobkyní a odtah vozidla oznámila žalobkyně žalovanému a vyzvala jej k zaplacení částky 1 900 Kč za odtah vozidla. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení parkovného ve výši 250 Kč, tedy celkem 2 150 Kč, a to nejpozději do [datum]. Žalovaný ve stanovené lhůtě nezaplatil ničeho. 5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně. Na odtah vozidla aplikoval soud § 27 zákona č. 361/2000 Sb. zákona o silničním provozu. Na úroky z prodlení aplikoval soud § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Na základě zjištěného skutkového stavu a s odkazem na uvedená zákonná ustanovení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl, jelikož se žalobkyni předloženými důkazy podařilo prokázat, že odstranila vozidlo provozované žalovaným a umístila ho na hlídané parkoviště a v souvislosti s těmito činnostmi vznikly žalované náklady v celkové výši 2 150 Kč, které žalovaný žalobkyni nenahradil, ačkoliv byl k tomu vyzván. Vzhledem k tomu, že je žalovaný v prodlení, přiznal soud žalobkyni též nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonem stanovené výši. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.