48 C 130/2022-31 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], poplatky za administrativní činnost [částka], poplatky za hotovostní inkaso splátek [částka], poplatek za životní pojištění [částka], se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a žalovanou, jíž byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], který žalovaná řádně a včas nehradila ve sjednaných splátkách. Uhradila pouze [částka]. Úvěruschopnost byla zkoumána. 2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 3. Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé, k jednání se bez omluvy nedostavila. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. [příjmení] [jméno] [příjmení] prokazuje, že u něj bydlí žalovaná, datum prohlášení není uvedeno. 6. Potvrzení ČSOB prokazuje, že na účet vedený na jméno [jméno] [příjmení] bylo dne [datum] vloženo [částka] s poznámkou nájem květen. 7. Smlouva o nájmu bytu mezi pronajímatelem [jméno] [příjmení] a nájemcem [jméno] [příjmení] prokazuje, že má v nájmu byt za nájemné ve výši [částka]. Ve smlouvě je povinnost informovat písemně pronajímatele o ubytování další osoby, nájemné se pak zvedá o [částka]. 8. Rozhodnutí ze dne [datum] prokazuje, že žalované byla přiznána podpora v nezaměstnanosti od [datum] ve výši [částka] za duben 2019, ve výši [částka] po dobu dalších dvou měsíců a následně ve výši [částka] do konce podpůrčí doby 5 měsíců se započtením doby od [datum] do [datum]. 9. Rozhodnutí ze dne [datum] prokazuje, že žalované byl přiznán vdovský důchod [částka]. Vdovský důchod byl přiznán na dobu 1 roku s možností výjimek z tohoto omezení. 10. Poštovní ústřižky prokazují, že žalované byl za duben 2019 až červen 2019 vyplácen vdovský důchod ve výši [částka] brutto, skutečně vyplácená částka činila [částka]. 11. Karta zákazníka prokazuje, že žalovaná uvedla, že je muž, vdova, má učňovské vzdělání, je vedena na Úřadu práce, má podporu [částka], důchod [částka], náklady [částka] na bydlení, [částka] ostatní výdaje. V domácnosti s ní bydlí 4 lidé. Je vůči ní vedena 1 exekuce. 12. Předžalobní výzva ze dne [datum] prokazuje, že byla žalovaná upomenuta o zaplacení před podáním žaloby. 13. Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovanou dne [datum], předmětem byl úvěr ve výši [částka], který žalovaná převzala v hotovosti. 14. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] prokazuje, že bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky za ní. 15. Podací lístky ze dne [datum] a [datum] prokazují odeslání dopisů žalované. 16. Zařazení zákazníka do pojistného programu neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. 17. Smlouva o postoupení pohledávek a seznam postoupených pohledávek prokazují, že byl postoupena žalobkyni pohledávka za žalovanou. 18. Výpis z OR prokazuje existenci žalobkyně. 19. Zpráva soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení] prokazuje, že vůči žalované vede exekuci od roku 2016 a dosud nebylo ničeho vymoženo. 20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud v odkazuje. Žalovaná vyčerpala úvěr [částka], uhradila [částka]. V rámci posouzení úvěruschopnosti sice byly zjištěny příjmy žalované, avšak nebyla zohledněna exekuce, která vůči ní byla vedena, ač ji žalovaná sama uvedla, ač vyplývá z poštovních ústřižků vypláceného vdovského důchodu, dokonce při posuzování úvěruschopnosti byl posuzován příjem žalované před provedením exekučních srážek. Z nájemní smlouvy, výše hrazeného nájmu a poznámky při posuzování úvěruschopnosti vyplývá, že žádná z dalších 3 osob nebyla pronajímateli bytu nahlášena (není hrazeno zvýšené nájemné), nadto v bytě měly bydlet maximálně 3 a ne 4 osoby. 21. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 22. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 23. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 25. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 26. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 27. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 28. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. O