22 C 105/2023-19 — Okresní soud v Mostě

Žalobce se domáhal vůči žalovanému zrušení vyživovací povinností stanovené ve výroku I. specifikovaným rozsudkem soudu. Svůj návrh žalobce odůvodnil tím, že žalovaný v červnu 2022 ukončil studium a od [datum] je zaměstnán. Žalovaný s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti souhlasil. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Žalobci jako otci žalovaného byla naposledy stanovena vyživovací povinnost k žalovanému rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 5. 2010, č.j. 21 Nc 966/2009-40, kterým bylo určeno, že žalobce je povinen přispívat na výživu žalovaného částkou 1 100 Kč měsíčně s účinností od [datum]. Tato skutečnost byla prokázána uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Mostě. Z prohlášení [anonymizováno 10 slov], [obec] ze dne 24. 4. 203 soud zjistil, že žalovaný ukončil studium dne [datum] úspěšným složením závěrečné zkoušky (viz rovněž výuční list žalovaného). Žalovaný rovněž uvedl, že od července 2022 je zaměstnán. S ohledem na výše uvedené soud učinil skutkový závěr, že žalovaný je od července 2022 zaměstnán a má svůj vlastní příjem. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle §910 odst. 1 o. z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle §911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Bylo prokázáno, že žalovaný (syn žalobce) ukončil v červnu 2022 studium, od července 2022 má příjem ze zaměstnání, a je proto schopen sám se živit. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že zanikla zákonná podmínka pro existenci vyživovací povinnost žalobce jako otce vůči žalovanému, a proto žalobě vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s prohlášením účastníků, že vůči sobě náhradu nákladů řízení nežádají.