32 C 137/2023-47 — Okresní soud v Mostě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem ve výši , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky , částka, od 27. 10. 2022 do zaplacení, dále částky , částka, a dále částky , částka, – to vše údajně z titulu „Smlouvy o úvěru č. , hodnota, “, kterou údajně uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, tj. , Anonymizováno, ., se žalovanou dne 13. 8. 2021, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně údajně poskytla žalované úvěr v celkové výši , částka, . Žalovaná úvěr údajně vyčerpala, avšak řádně a včas jej nesplatila v dohodnutém termínu, splatnost úvěru nastala ke dni 12. 9. 2021. Žalovaná na konto smlouvy neuhradila ničeho. Dlužná částka ve výši , částka, byla dle žaloby tvořena následujícími položkami: neuhrazenou jistinou , částka, a smluvní pokutou , částka, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvního úroku z úvěru a zákonných úroků z prodlení, jak je specifikováno výše, a dále nákladů spojených s uplatněním pohledávky.1. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“. Podle § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku: „Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.“. Postoupení pohledávky z původní věřitelky na žalobkyni a tím i právní nástupnictví žalobkyně měl soud za prokázané následujícími listinami: Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne 18. 7. 2022, Potvrzením o provedení transakce ze dne 26. 10. 2022, Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 26. 10. 2022 + Přílohy, Seznamem postoupených pohledávek, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 10. 11. 2022 + Podacím archem ze den 11. 11. 2022, Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 27. 11. 2022 učiněným přímo žalobkyní. Tím měl soud za prokázanou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně – tzn., že žalobkyni svědčí práva z postoupené pohledávky.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a k ústnímu jednání soudu se bez omluvy nedostavila.2. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že tvrzení žalobkyně není listinnými důkazy prokázáno, neboť listinné důkazy se týkají žalované, avšak žalované finanční prostředky poskytnuty na její účet nebyly, ale byly poskytnuty na účet zcela jiné osoby, a to , jméno FO, , r. č. , číslo, .Odpovědí banky Fio Banka, a. s. doručenou soudu dne 3. 10. 2023, měl soud za prokázané, že účet č. , č. účtu, patří úplně jiné osobě něž žalované a to osobě: , jméno FO, , přičemž žalovaná , Jméno zainteresované osoby 0/0, není a nebyla majitelkou ani disponentkou tohoto účtu (a to ani pod jedním rodným číslem, tzn. tím, které bylo uvedeno ve smlouvě ani tím, které je uvedeno ve výpisu z Centrální evidence obyvatel + Výpisem z běžného účtu osoby odlišné od žalované měl soud za prokázanou platbu od právní předchůdkyně žalobkyně na tento účet, který nepatřil žalované, ve výši , částka, dne 13. 8. 2021 (na čl. 34 – 37 spisu).Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 270CA/297710 ze dne 13. 8. 2021 – nepodepsanou žalovanou, měl soud za prokázané pouze to, že tato smlouva nebyla fakticky žalovanou podepsána, soud proto neměl za prokázané tvrzení žalobce, že tuto smlouvu žalovaná skutečně podepsala. Nadto je ve smlouvě uvedeno rodné číslo žalované (9553025306), které je odlišné od jejího rodného čísla žalované uvedeného ve výpisu z Centrální evidence obyvatel (9953025302), rovněž v údaji trvalého pobytu je chybné číslo domu (, adresa, , , adresa, ), oproti údaji v Centrální evidenci obyvatel, dle kterého je adresa žalované , adresa, , , adresa, .Žádostí o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (na čl. 32) měl soud za prokázané pouze to, že právní předchůdkyně žalobkyně evidovala údaje o žalované, které nicméně byly chybné, neboť stejně jako ve smlouvě o úvěru bylo chybně uvedeno rodné číslo žalované a její trvalá adresa. Dále právní předchůdkyně žalobkyně evidovala jisté údaje o údajných příjmech a výdajích žalované, tato listina nicméně neobsahuje žádný podpis ani jiný projev vůle, který by nasvědčoval tomu, že tuto listinu žalovaná někdy viděla, a že údaje v ní uvedené skutečně právní předchůdkyni žalobkyně sdělila. Tato listina se vztahuje pouze k žalované, nikoli k osobě, které byly skutečně poskytnuty finanční prostředky.Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 8. 2021 nepodepsaným žalovanou, měl soud za prokázané, že i tyto listiny se netýkaly osoby, které finanční prostředky na účet došly, ale týkaly se žalované o nichž však soud neměl najisto postaveno, že by smlouvu o úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně skutečně uzavřela, soud neměl za prokázané ani to, že se s informace uvedenými ve formuláři žalovaná seznámila, neboť ani tato listina nebyla žalovanou podepsána.Výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 13. 3. 2023 měl soud za prokázané, že žalobkyně eviduje v rámci vymáhání pohledávky proti žalované (s chybným rodným číslem) odeslání jednoho obyčejného dopisu a dvě cesty pověřeného pracovníka na kontaktní adresu žalované.Předáním do advokátní kanceláře ze dne 15. 12. 2022 měl soud za prokázané, že žalobkyně předala případ k vymáhání do advokátní kanceláře.Čtyřmi výzvami k úhradě dlužné částky učiněné právní předchůdkyní žalobkyně měl soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně opakovaně vyzývala k úhradě dlužné částky žalovanou, nikoli osobu, které byly finanční prostředky skutečně poskytnuty.Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 3. 2023 učiněnou zástupcem žalobkyně + Podacím archem ze dne 3. 3. 2023 měl soud za prokázané, že žalobkyně k úhradě dluhu vyzývala žalovanou, nikoliv osobu, které byly finanční prostředky na účet zaslány.Potvrzením o platbě , částka, ze dne 13. 8. 2021 z účtu č. , č. účtu, na účet právní předchůdkyně žalobkyně + Potvrzením o platbě , částka, ze dne 13. 8. 2021 na účet č. , č. účtu, z účtu právní předchůdkyně žalobkyně měl soud za prokázané tato platby, které se nicméně obě vztahují k účtu, který patřil osobě odlišné od žalované, a tedy nijak neprokazují jakékoli finanční plnění ze strany právní předchůdkyně žalobkyně ve prospěch žalované, ani neprokazují tzv. verifikační platbu, kterou měla žalovaná učinil v rámci údajného elektronického uzavírání smlouvy o úvěru.3. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by žalované vyplatila jakékoli finanční prostředky na základě smlouvy o úvěru, jejíž uzavření žalobkyně prokazuje připojenými důkazními prostředky – tj. listinnými důkazy, které soud podrobněji rozebral v předchozím odstavci odůvodnění tohoto rozsudku. Finanční prostředky byly prokazatelně poskytnuty na bankovní účet, se kterým nemá žalovaná nic společného, tj. nejen že není jeho majitelkou, ale nikdy nebyla a není ani jeho disponentkou, tzn. že finanční prostředky byly prokazatelně poskytnuty na bankovní účet, jehož majitelem je osoba odlišná od žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z vlastní vůle nezúčastnila ústního jednání, které se ve věci konalo, nemohl soud žalobkyni poskytnout při tomto ústním jednání příslušné poučení, a soud tak na základě žalobkyní předložených důkazních návrhů – listinných důkazů, musel žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť žalobkyně neunesla důkazní břemeno, když neprokázala své tvrzení, že žalované skutečně vyplatila částku , částka, , která vyplývá z úvěrové smlouvy.4. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého: „Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.“ V daném případě byla žalobkyně zcela neúspěšná – byla by to tedy žalovaná, kdo by měl nárok na náhradu nákladů řízení, žalované však dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.