48 C 162/2022-38 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představují dle tvrzení strany žalující [částka] dlužné splátky před zesplatněním, [částka] jistiny po zesplatnění, [částka] poplatky, [částka] náklady zesplatnění a [částka] smluvní pokuta za prodlení s úhradou dlužných splátek, [částka] smluvní pokuta za prodlení s úhradou po zesplatnění, se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] na koupi [anonymizováno], který žalovaný řádně a včas neuhradil ve sjednaných splátkách po [částka] měsíčně do celkové výše [částka]. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována dotazy na interní i externí databáze, scoringovým modelem, vše bez negativních poznatků. 2. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se nedostavil. 3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 4. Dopis ze dne [datum] včetně dodejky je zesplatněním pohledávky pro prodlení žalovaného s výzvou k úhradě dlužné částky. Žalovaný si dopis nevyzvedl. 5. Dopis ze dne [datum] je předžalobní upomínkou. 6. Dopis ze dne [datum] je předžalobní upomínkou. 7. Smlouva o obchodním zastoupení [číslo] ze dne [datum] prokazuje, že expert [právnická osoba], je oprávněn zprostředkovávat uzavření úvěrových smluv jménem žalobkyně. 8. Podací arch ze dne [datum] a sledování zásilek prokazují odeslání dopisu žalovanému. 9. Podací arch ze dne [datum] a sledování zásilek prokazují odeslání dopisu žalovanému. 10. Potvrzení o poskytnutí úvěru prokazuje, že byla částka [částka] proplacena dne [datum]. 11. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru prokazuje, že byl žalovaný seznámen před uzavřením úvěrové smlouvy s jejími parametry. 12. Přehled plateb prokazuje, že na úvěrovou smlouvu bylo uhrazeno 7x [částka], celkem tedy [částka]. 13. Sazebník neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. 14. Úvěrová smlouva č. [anonymizováno] prokazuje, že byla uzavřena dne [datum] elektronicky mezi účastníky řízení, žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši [částka] na [anonymizováno], žalovaný se zavázal jej hradit ve splátkách. Žalovaný dále ve smlouvě uvedl, že je zaměstnán s příjmem [částka], výdaje na bydlení má [částka], celkový příjem domácnosti je [částka], je svobodný. 15. Tabulka umoření neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. 16. Úvěrové podmínky neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí. 17. Posouzení prokazuje, že byl žalovaný lustrován v databázích k posouzení úvěruschopnosti bez negativních poznatků, avšak nebyl lustrován v databázi NRKI, ani Centrální evidenci exekucí. Byl lustrován v [příjmení] a ISIR. 18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje. Žalovaný vyčerpal [částka], uhradil celkem [částka]. Informace k posouzení úvěruschopnosti o příjmech a výdajích byly získány z tvrzení žalovaného, nebyly ověřeny, žalovaný byl lustrován v některých databázích k posouzení úvěruschopnosti, nebyl lustrován v [příjmení], byl proveden scoringový model. 19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 20. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 25. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 26. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 27. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudním dvorem Evropské unie v jeho rozsudku ze dne [datum] ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další), v němž vyložil článek 8 směrnice a bod 26 preambule tak, že je povinností věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a na informace podané spotřebitelem se může spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady. Tím má být zabráněno nezodpovědnému poskytování úvěrů. 28. Výše uvedené závěry přijal též Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. III ÚS 4129/18, v němž odkázal na záv