48 C 176/2022-29 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], smluvní pokuty [částka], pojistné [částka] se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu [právnická osoba] akceptované Žádosti o klasický úvěr [číslo] žalovaného ze dne [datum], jíž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] na úhradu kupní ceny zboží, který žalovaný řádně a včas neuhradil ve sjednaných 18 měsíčních splátkách po [částka]. Úvěruschopnost byla posuzována. Žalovaný uhradil celkem [částka]. Pro prodlení s úhradou splátek byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. 2. V rámci žalobních tvrzení bylo dále uvedeno, že žalovaná pohledávka byla původním věřitelem postoupena žalující straně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. V části týkající se postoupení pohledávky soud vycházel z § 1879 o. z., který stanoví, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. platí, že postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 3. Žalovaný se nevyjádřil ve věci samé, k jednání se nedostavil. 4. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 5. Sazebník pro úvěry neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. 6. Produktové podmínky pro klasické úvěry neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí. 7. Výpis z BRKI prokazuje, že žalovaný splácí na 2 jiné úvěry celkem [částka] měsíčně. 8. Výpis z bonity klienta – předdotaz prokazuje, že žalovaný marně žádal v roce 2019 o tři úvěry a v roce 2021 o jeden úvěr. Žalovaný není v [příjmení] registru. 9. Dopis ze dne [datum] je odstoupením od úvěrové smlouvy a výzvou k úhradě dlužné částky. 10. Dopis ze dne [datum] je oznámením žalovanému o postoupení pohledávky za ním žalobkyni. 11. Dopis ze dne [datum] je jednoduchou předžalobní upomínkou. 12. Žádost / Smlouva o klasickém úvěru [číslo] byla uzavřena mezi [právnická osoba], a žalovaným dne [datum], předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši [částka] na uhrazení kupní ceny zboží. Žalovaný v ní uvedl, že bydlí u rodičů/dětí, je svobodný, nemá vyživovací povinnost. Je zaměstnaný s příjmem [částka], náklady domácnosti jsou [částka]. Úvěr měl splácet po [částka] po dobu 18 měsíců. 13. Dopis ze dne [datum] prokazuje, že [právnická osoba], schválila žalovanému žádost o úvěr [číslo]. 14. Výpis z úvěrového účtu prokazuje, že žalovaný úvěr vyčerpal, uhradil celkem [částka]. 15. Smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s Potvrzením o připsání úplaty a účinnosti postoupení prokazují, že [právnická osoba], postoupila pohledávky žalobkyni. 16. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 17. Podací arch ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalovanému. 18. Dodatek [číslo] k Rámcové pojistné smlouvě č. [anonymizována dvě slova] [rok] neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. 19. VOP neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí ve věci. 20. Kopie OP žalovaného prokazuje, že jí žalobkyně disponuje. 21. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který v úvěrové části odpovídá žalobním tvrzením. Žalovaný vyčerpal úvěr ve výši [částka], uhradil [částka]. Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného nebyl ověřen jeho příjem ani existence pracovního poměru, bylo vycházeno z tvrzení žalovaného o příjmu [částka], žalovaný měl bydlet u rodičů. Nebylo prokázáno, že byl žalovaný ověřován v ISIR nebo [příjmení], žalovaný nebyl evidován v [příjmení]. Na jiné dluhy žalovaný hradil [částka] měsíčně. 22. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 23. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 24. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 25. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 26. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 27. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 28. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 29. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. 30. [příjmení] závěr učinil k výkladu § 9 z. s. ú. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který konvenuje též výkladu směrnice zaujaté Soudn