48 C 177/2022-31 — Okresní soud v Mostě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Tento nárok představuje dle tvrzení strany žalující jistina ve výši [částka], poplatek za poskytnutí úvěru [částka], poplatek za službu klidné spaní [částka], poplatek za službu [anonymizováno] [částka], poplatek za službu Informační SMS servis [částka] a účelně vynaložené náklady [částka] (po [částka] denně za 42 dnů upomínání žalované) se shora uvedeným příslušenstvím, tedy úroky z úvěru a úroky z prodlení, to vše z titulu uzavřené Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené elektronicky prostřednictvím [webová adresa], kde se žalovaná registrovala a uvedla osobní údaje. Žalovaná úvěr ve výši [částka] vyčerpala převodem na účet, uhradila [částka]. Žalovaná úvěr ve zbytku neuhradila. Žalovaná uhradila autorizační poplatek [částka] ze svého účtu. Úvěruschopnost žalované byla posuzována, byla ověřena v databázích, ISIR, [příjmení], sankčních seznamech a dalších databázích. Příjem žalované byl ověřen. 2. Žalovaná se nevyjádřila ve věci samé, k jednání se nedostavila 3. Soud provedl dokazování ve spisu založenými listinnými prostředky. 4. Podací lístek ze dne [datum] prokazuje odeslání dopisu žalované. 5. Dopis ze dne [datum] je jednoduchou předžalobní upomínkou. 6. Souhlas se zpracováním osobních údajů neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. 7. Autorizace ověření totožnosti prokazuje, že autorizační platba byla zaslána z účtu žalované. 8. Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba], prokazuje, že žalovaná uvedla bydliště, že žije sama, na půjčky měsíčně splácí [částka], za bydlení hradí [částka], byl ověřen čistý měsíční příjem [částka] (není uveden způsob ověření), žalovaná uvedla příjem [částka], rezerva na výdaje je [částka], vypočítané minimální výdaje jsou [částka], disponibilní příjem [částka]. Žalovaná je úvěruschopná. 9. Metodika posuzování úvěruschopnosti žalobkyně neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí, neboť řeší, jak by mělo být postupováno. Soud však rozhoduje konkrétní spor a musí řešit, jak v tomto konkrétním sporu bylo individuálně postupováno, resp. ještě přesněji pro soud je podstatné, jaký konkrétní postup ověřování úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru byl provedeným dokazováním prokázán. 10. Kopie OP žalované prokazuje, že jí žalobkyně disponuje. 11. Identifikované příjmy prokazují, že žalobkyně si sama sobě potvrdila, že v souladu s pravidly žalobkyně a zákonnými požadavky pro posuzování úvěruschopnosti byl na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ověřen čistý měsíční příjem žalované. Opět není uveden způsob ověření. 12. Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli prokazuje, že částka [částka] byla dne [datum] poukázána na účet žalované. 13. Smlouva o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním prokazuje, že byla uzavřena dne [datum], předmětem je úvěr na [částka], který měla žalovaná ve výši [částka] uhradit do [datum]. 14. Sazebník neprokazuje nic podstatného pro rozhodnutí. 15. Údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru prokazují, že byla žalovaná informována o podmínkách úvěru před uzavřením smlouvy. 16. VOP neprokazují nic podstatného pro rozhodnutí. 17. [právnická osoba], prokazuje, že účet, na který byl poukázán úvěr je účtem žalované. 18. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k závěru o skutkovém stavu ve věci samé, který odpovídá žalobním tvrzením, na která soud odkazuje. Žalovaná vyčerpala úvěr ve výši [částka], uhradila [částka]. Nebylo prokázáno, jakým způsobem byl ověřen příjem žalované, žalovaná nikde neuvedla zaměstnavatele ani druh práce či kontakt do zaměstnání, nebyl předložen soudu výpis z účtu či výplatní páska nebo pracovní smlouva. Žalovaná uvedla svůj příjem [částka], žalobkyně jej z neznámého důvodu či neznámým způsobem ověřila ve výši [částka]. Žalovaná uvedla, že za bydlení hradí [částka] a za jiné půjčky splácí [částka] měsíčně. Žalobkyně přesto vypočetla minimální výdaje žalované ve výši [částka], tedy dokonce nižší než uvedla žalovaná ([částka] + [částka]), aniž to jakkoli vysvětlila, nadto nejsou vůbec zohledněny výdaje na běžné živobytí. Přestože žalobkyně ověřila příjem žalované na [částka], tak jí vypočetla po odečtení rezervy na výdaje [částka] a minimálních výdajů [částka] disponibilní příjem na částku [částka] a nikoli správných [částka]. Soudu nebyly předloženy výpisy prokazující lustrování žalované v databázích. Potvrzení žalobkyně, že žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost neprokazuje, že se tak stalo, pouze že si žalobkyně toto potvrzení vystavila. 19. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 20. Podle § 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo], dále jen„ směrnice“) a upravuje některá práva a povinnosti související se spotřebitelským úvěrem. Spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, zápůjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkována spotřebiteli. 21. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 22. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 23. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 24. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 25. Po obsahové stránce je povinnost věřitele dostatečně prověřit úvěruschopnost spotřebitele shodná s předchozí úpravou uvedenou v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, a proto je níže uvedená judikatura též aplikovatelná na právní úpravu účinnou v době uzavření smlouvy. 26. K otázce povinnosti prověřit schopnost spotřebitele splácet poskytnutý úvěr (půjčku), o rozsahu, v jakém je věřitel povinen zjišťovat skutečnosti významné pro posouzení schopnosti splácet, a o opodstatněnosti této povinnosti se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, v němž uvedl mimo jiné, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramat