12 C 231/2021-14 — Okresní soud v Náchodě

1. Manželka se návrhem podaným u Okresního soudu v Náchodě domáhala rozvodu jejich manželství uzavřeného dne 21. 6. 2019 před [stát. instituce]. Uvedla, že manžel je občanem České republiky, manželka je občankou Ukrajiny. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželka uvedla, že mají s manželem rozdílný názor na finanční hospodaření rodiny, manžel jí kontroloval finance, a jak tráví volný čas. Manželka opustila se svojí dcerou společnou domácnost. Manželka odešla tajně, neboť měla obavy z reakce manžela. S ohledem na skutečnost, že manželství již neplní žádnou ze svých funkcí a společně nehospodaří, navrhla soudu, aby bylo jejich manželství rozvedeno. 2. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je rozvod manželství, kdy jeden účastník je občanem Ukrajiny, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování o zrušení takového manželství rozvodem v jeho pravomoci. Dospěl k závěru, že v tuto otázku nelze řešit podle zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, neboť dne 28. května 2001 byla v Kyjevě podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (dále jen„ Smlouva“), uveřejněna pod [číslo] Sb. m. s . Podle ustanovení článku 30 Smlouvy o rozvodu manželství rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době zahájení řízení. Jestliže v době zahájení řízení je jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se rozvod manželství právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají manželé společné bydliště. Jestliže má jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, použije se právní řád té smluvní strany, jejíž justiční orgán obdržel návrh na zahájení řízení. Při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě zmíněném v odstavci 1 tohoto článku je pravomoc dána justičním orgánům té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou v době podání návrhu na zahájení řízení o rozvod manželství. Jestliže v době podání návrhu na rozvod oba manželé mají státní občanství jedné smluvní strany a bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran, které při rozhodování použijí hmotné právo té smluvní strany, jejímiž občany manželé jsou. Při projednávání návrhu na rozvod manželství v případě uvedeném v odstavci 2 tohoto článku je pravomoc dána justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Pokud jeden z manželů má bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, při řízení o rozvod manželství je dána pravomoc justičním orgánům obou smluvních stran. Přitom justiční orgány obou smluvních stran, které budou projednávat návrh na rozvod manželství, použijí hmotné právo svého státu. Justiční orgán, který má pravomoc k řízení o rozvod manželství rodičů nezletilých dětí, má pravomoc i k řízení o výchově a výživě jejich nezletilých dětí. Pro tento případ (manželka je občankou druhé smluvní strany s bydlištěm v České republice) je tedy dána pravomoc orgánů České republiky k řízení o rozvod. Místní příslušnost Okresního soudu v Náchodě jako obecného soudu manželů je založena ustanovením § 383 zákona o zvláštních řízeních soudních. Následně se soud zabýval otázkou, jakým právem se bude rozvod manželství řídit. Shora citované ustanovení Smlouvy diktuje v daném případě použití právního řádu České republiky. 3. Z účastnických výslechů účastníků a z oddacího listu, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Účastníci uzavřeli manželství dne 21. 6. 2019 před [stát. instituce]. Manželství dosud trvá. Účastníci spolu již od srpna 2021 nevedou společnou domácnost ve smyslu společného hospodaření, rovněž spolu nežijí v žádném směru. Poslední společné bydliště měli manželé v [obec]. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželé se hádali, měli zcela rozdílné představy ohledně finančního hospodaření rodiny. Hádali se ohledně svých (nevlastních) dětí. Manželka měla pocit, že je ze strany manžela kontrolována, když se jí manžel ptal, kde byla, nebo kam jede. Manžel manželku vyhazoval z domu. V srpnu 2021 odešla manželka se svoji dcerou do Azylového domu. S manželem mají rozdělené finance i společný majetek. Intimně se nestýkají 4 měsíce. Vzájemně k sobě nemají zachovány žádné city, oba zcela vyloučili obnovení manželského soužití. Oba souhlasili, aby je soud rozvedl. 5. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ustanovení § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 6. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že podmínky pro rozvod manželství v posuzované věci splněny jsou. V řízení bylo prokázáno, že oba manželé souhlasí s rozvodem manželství, nemají zájem, aby byl svazek i nadále udržován. Soužití manželů bylo již ukončeno, fakticky žijí odděleně a manželka v srpnu 2021 odešla ze společného domácnosti do Azylového domu. Manželé spatřují svůj rozvrat manželství ve vzájemných rozdílných pohledem na společné finanční hospodaření v rámci rodiny. Jejich pohledy na hospodaření jsou zcela rozdílné, proto vznikaly manžely hádky a postupně došlo k odcizení mezi manželi. Rozdílné pohledy měli manželé i na výchovu a přístup manžela/manželky k nevlastním dětem. Manželé k sobě vzájemně ztratili důvěru a citové pouto. V současnosti manželé už netvoří společnou domácnost, intimně se nestýkají a finančně spolu nehospodaří. Ani jeden z manželů nemá zájem vztah udržet a obnovit manželské soužití. Za této situace má soud za to, že manželství účastníků je rozvráceno. Tento rozvrat soud hodnotí jako hluboký a trvalý. S ohledem na zjištěný nesoulad nelze předpokládat, že by rozvrat vztahů mohl být odčiněn či napraven. Hodnoty, které jsou v samém základu každého manželského svazku a které zakotvuje ustanovení § 655 o. z., tedy vzájemné soužití, podpora a pomoc, nedosáhly v manželství účastníků trvalého naplnění. 7. Okresní soud tedy rozhodl tak, že manželství účastníků rozvedl. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku v řízení ve statusových věcech manželských. Nadto, manželka náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.