14 C 10/2021-24 — Okresní soud v Náchodě

Manžel se domáhal rozvodu manželství s manželkou, když uvedl, že manželé nemají společné nezl. děti. V průběhu manželství došlo k odcizení, manželé společně nežijí. Opatrovník manželky ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. Z listinných důkazů, a to z oddacího listu, vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne a v místě uvedeném ve výroku. Z výslechu manžela soud zjistil, že manželé spolu nežijí, vylučuje obnovení soužití. S manželkou byli domluveni již zhruba od ledna 2020, že s rozvodem souhlasí, ale kvůli Covidu se to oddalovalo. Nyní nastala složitá situace, kdy se s novou partnerkou chce manžel přestěhovat, manželka o tomto věděla a souhlasila s tím, že se rozvedou. Neví to přesně, ale s manželkou žijí odděleně již asi 5 let, takže manželství trvalo pouze formálně. Hodnocení příčin rozvratu manželství soud provedl na podkladě informací plynoucích z účastnického výslechu. Lze uzavřít, že primární příčinou rozvratu v manželství bylo vzájemné odzicení. Stávající situace v manžeství v podstatě neumožňuje učinit jiný závěr, než že manželství je hluboce, trvale a nenapravitělně rozvráceno. Podle § 755 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „n.o.z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Po zvážení všech okolností případu dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny. Manžel vylučuje obnovení manželského soužití. Soud z těchto důvodů shledává rozvrat manželství hlubokým a trvalým. Hodnoty, které jsou v samém základu každého manželského svazku a které zakotvuje ustanovení § 655 n.o.z., tedy vzájemné soužití, podpora a pomoc, nedosáhly v manželství účastníků trvalého naplnění. Okresní soud tedy rozhodl tak, že manželství účastníků rozvedl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též„ z.ř.s.“), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Státu vznikly náklady za zastoupení manželky opatrovníkem, neboť manželka se ze zdravotních důvodů nemůže plnohodnotně účastnit řízení. Náhrada těchto nákladů nebyla státu přiznána.