10 C 38/2022-76 — Okresní soud v Náchodě

1. Manželka se svým návrhem domáhala rozvodu manželství uzavřeného s manželem dne 6. 10. 2018 v [obec], v části [územní celek] [adresa]. Uvedla, že se jejich původně obchodně-pracovní vztah vyvinul ve vztah osobní. Krátce po uzavření sňatku oba manželé začali i podnikat, společně založili [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [příjmení] se projevila rozdílnost povah manželů, docházelo ke konfliktům a k hádkám. Uvedla, že při nich byla několikrát vystavena fyzickým útokům ze strany manžela, v jednom případě tomu byli přítomni i svědci. Fyzické útoky manžela v domácnosti účastníků řešila i přivolaná hlídka Policie ČR. Manželské soužití pak fakticky zaniklo v srpnu 2020, kdy manžel nejprve opět fyzicky napadl manželku, čemuž byl tentokrát přítomen i její otec. Bezprostředně poté manžel nasedl do auta a odjel, podle všeho ihned odcestoval zpět do své vlasti, do Turecka. Zde se s jednou výjimkou manžel trvale zdržuje doposud. Pouze v prosinci roku 2020 se manžel poté, co prodělal onemocnění COVID-19 a nadto přišel v Turecku o bydlení, vrátil na krátkou dobu zpět do společného bydliště účastníků. Nicméně k obnovení manželského soužití de facto nedošlo, oba manželé si žili po svém. V dubnu roku 2021 se pak manžel natrvalo vrátil zpět do Turecka. Uvedla, že nemá zájem na setrvání v manželství, které je nefunkční. 2. Vzhledem k tomu, že manžel žije trvale v Turecku, soud se mu pokusil návrh na rozvod manželství a předvolání k jednání doručit v jeho rodném jazyce do Turecka, avšak neúspěšně. Následně byl manželovi ustanoven soudem opatrovník, a to usnesením Okresního soudu v Náchodě č. j. [číslo jednací] ze dne 5. 10. 2022. 3. Z výslechu manželky soud zjistil příčinu rozvratu manželství. Manželka se odkázala na svůj návrh na rozvod manželství, uvedla, že ji manžel fyzicky napadal, dále že manželství je již nefunkční, jelikož manžel žije trvale v Turecku, ani jeden z nich nemají zájem na setrvání v manželství a je vyloučeno, aby v budoucnu naplňovalo svoji společenskou funkci. Opatrovník manžela soudu sdělil, že se manžela pokusil kontaktovat, a to i přes sociální sítě, avšak neúspěšně. Opatrovník manžela tak proti rozvodu manželství ničeho nenamítal. Obě strany tak žádaly, aby soud manželství rozvedl. 4. Oddacím listem bylo prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno v době a místě uvedeném ve výroku I. rozsudku. 5. Podle § 755 odst. 1 a 3 č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. 6. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 755 o. z., neboť manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovení manželského soužití. Příčinu rozvratu manželství soud shledal na straně obou manželů, kteří se vzájemně odcizili a mají rozdílené názory na společný život. S ohledem na to, že manželství je pouze formálním svazkem a obnovení manželského soužití oba manželé shodně vylučují, rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a manželství účastníků rozvedl. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení ve statusových věcech manželských. Jelikož soud v daném případě neshledal ani žádné okolnosti, které by byly způsobilé přiznání náhrady nákladů řízení odůvodnit, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.